K o p ř i v n i c e - V minulosti se v českých zemích ve spojitosti s ochranou před ohněm uctívali světci jako například sv. Vavřinec, sv. Háta, Panna Marie Hromnická, sv. Donáta a další. Po vzniku habsburské monarchie k nám však pronikl kult svatého Floriána, ochránce měst v nebezpečí ohně, vody a války, který se stal patronem zedníků, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů a všech, kdo pracují s ohněm. V polovině 19. století, po pádu Bachova absolutismu, přijaly vznikající sbory dobrovolných hasičů stejně jako hasiči rakouští za svého patrona svatého Floriána.
Jeho postava je zobrazována ve zbroji římského vojína s mečem a korouhví a vylévající vodu z vědra na hořící dům jako připomínka toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu. Florián pocházel z vojenské rodiny a byl vojenským úředníkem na území dnešních Horních Rakous. Za vlády císaře Diokleciána, kdy byla římská říše zmítána bídou a válečnými konflikty, hledal prostý lid v křesťanském učení útočiště před existenční nejistotou.
Za to, že se Florián nechtěl vzdát své víry a snažil se osvobozovat zajaté křesťany, byl 4. května 304 svržen s mlýnským kamenem na krku do řeky. Část světcových ostatků získal přes papeže a polského krále Kazimíra také Karel IV. pro svatovítský chrám v Praze. Tak svatý Florián pronikl hlouběji i do českého povědomí, ale v samotné církvi nebyl nikdy předmětem rozsáhlého kultu, jeho uctívání bylo rozšířeno zejména mezi venkovským lidem. Stal se typickou postavou štítových výklenků vesnických chalup, lidových maleb na skle, svatých obrázků, rustikálních plastik a často se objevoval i na morových sloupech.
Ilona Hoffmannová
