Cappella Mariana nakonec v Kopřivnici neplánovaně vystoupila pouze jako mužské kvarteto. Na působivosti připraveného programu to ale nic neubralo. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Hned druhý koncert letošního Svatováclavského festivalu zamířil do Kopřivnice a rozhodně ne náhodou. Novogotická konstrukce prostoru zdejšího kostela sv. Bartoloměje byla totiž nutná pro odpovídající vyznění programu připraveného souborem Cappella Mariana. O zvláštnostech středověké hudby, kterou do Kopřivnice tento soubor přinesl, v rozhovoru promluvil umělecký vedoucí ansámblu Vojtěch Semerád.

Jak jste vybíral skladby pro program „O mors“?

Pojícím vodítkem byla smrt a posmrtný život tak, jak se odrážel v hudební kultuře 14 . a počátku 15. století. Vybral jsem skladby monofonické i polyfonické, které měly buď v textu, nebo v námětu nějaký vztah ke smrti, a doplnil je několika skladbami s mariánskou tematikou.

Snažíte se při vystupování o maximální zachování původní podoby muziky, kterou uvádíte, nebo jsou nutné nějaké transkripce a úpravy?

Samozřejmě se stává, že musím některou skladbu maličko přizpůsobit našim hlasovým rozsahům, ale to jsou spíše kosmetické úpravy. Určitě bych nikdy neopravoval nebo nedokomponovával tyto staré skladby. Dnešnímu uchu mohou možná někdy znít neuspořádané nebo i nemelodické, ale já musím říci, že je to naopak. Když má člověk možnost se do skladby více ponořit, tak získává přehled o komplexnosti tehdejší skladební techniky, která byla velice promyšlená a mistrná.

Jakou roli při provádění středověké hudby hraje prostor, ve kterém zní?

Velikou. Musíme vzít v potaz, že tato hudba a vůbec středověká hudební kultura byla prováděna zejména v klášterních nebo kostelních prostorech. Tedy v akusticky velmi bohatých prostorách. Tato hudba to potřebuje a počítá s tím. Jednotlivé akordy, aby se rozezněly v jednotlivých alikvótách, potřebují, aby zcela naplnily prostor a přelily se do nějaké jiné kontrastní harmonie. Právě to „tření“ jednotlivých harmonií dává vyznít tehdejší estetice.

Liší se nějak pěvecká technika, kterou používáte vy, od té užívané zpěváky při interpretaci novodobé klasické hudby?

Je tam několik rozdílů. Zásadní je, že nám schází harmonický podklad a při zpěvu se nemůžeme opřít o basovou linku a harmonii je potřeba poskládat skrze vrstvení jednotlivých hlasů. Vedení středověké hudby a jejích frází není horizontální, jak jsme zvyklí v soudobé hudbě, ale je velice vertikální, což po zpěvákovi vyžaduje jinou pěveckou techniku. Velké operní vibráto by této hudbě nepřidalo na čistotě intonace. Velký rozdíl je i v dýchání. Je potřeba mít nějakou dechovou rezervu, aby zpěvák frázi zvládl. Nejdůležitější složkou tehdejší hudby byl text a až na něj byla skládána hudba, tudíž je nutné respektovat vedení hlasu v rámci významu. Nemůžeme se nadechnout uprostřed věty nebo slova, ale musíme to provést tak, aby se význam fráze zachoval.

Původně s vámi v Kopřivnici měla vystupovat také sopranistka Hana Blažíčková. Musel se kvůli její absenci upravovat program koncertu?

Bohužel to bylo nutné. Hana navíc hraje na gotickou harfu a v původním programu byly skladby, které byly přímo určeny pro sólový zpěv s doprovodem harfy, což by samozřejmě posluchačům poskytlo další estetický zážitek. Musel jsem také obměnit některé skladby, které byly v pětihlasé sazbě, a nemohli jsme je tak zpívat.