K o p ř i v n i c e (ili) - O vypravení pohřbu se mluví jako o poslední službě, kterou můžeme svému bližnímu prokázat. Ještě před zrušením pětitisícové jednorázové dávky státní sociální podpory na vypravení pohřbu se stávalo, že ročně došlo v Kopřivnici ke čtyřem pěti úmrtím, kdy se nepodařilo zjistit žádného příbuzného. „Nejméně u dvou třetin těchto případů jsme se dohodli s přáteli, vzdálenými příbuznými nebo bývalými partnery na vypravení pohřbu,“ uvedla vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Jiřina Mikulenková.



V médiích se vyskytla informace, že se města a obce obávají nárůstu případů, kdy rodinní příslušníci kvůli zrušení pohřebného nebudou schopni, případně ochotni vypravit blízkým pohřeb. Tím by vzrostly náklady měst a obcí na zajištění tzv. sociálních pohřbů. V zákoně č. 256 z roku 2001 totiž stojí, že nesjedná-li ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí podle zvláštního právního předpisu žádná fyzická nebo právnická osoba pohřbení nebo nebyla-li zjištěna totožnost mrtvého do jednoho týdne od zjištění úmrtí, je povinna zajistit pohřbení obec, na jejímž území k úmrtí došlo nebo byly lidské ostatky nalezeny.



„Nedomnívám se, že zrušení pohřebného bude hrát rozhodující roli při vypravování pohřbu zesnulým. Situace se bude týkat pravděpodobně stejně jako doposud určitého malého procenta občanů, kteří byli za života dlouhodobě nepřizpůsobiví a žili bez domova, nebo zcela osamělých občanů,“ říká Mikulenková, „ale to ukáže praxe.“



V takových případech obec či město uhradí nezbytné náklady na vypravení pohřbu ze svého rozpočtu a uplatní svou pohledávku v dědickém řízení po zemřelém. V loňském roce město takto vypravilo dva sociální pohřby, v obou případech se jednalo o občany s trvalým bydlištěm mimo Kopřivnici.



Od 1. ledna 2008 má podle ministerstva práce a sociálních věcí nárok na pohřebné pouze osoba, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osoba, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte.