Rybářský lístek a potřebné nádobíčko mohou být už brzy ve městě přebytkovým artiklem. Není totiž daleko situace, kdy si budou místní rybáři se slzou v oku připomínat letošní sezonu jako poslední, kdy si mohli bezstarostně zachytat na větřkovické přehradě. Její nový nájemce chce veřejné právo na rybolov pro členy rybářského svazu změnit na soukromé. Pro sebe. Rybáři se to měli přitom dozvědět jednotlivě od nájemce přímo na břehu nádrže.
Přestože je přehrada ve Větřkovicích od svého vzniku místem veřejným, ve skutečnosti jde o soukromý majetek stejně jako kus louky. Problém je v tom, že zatímco pole lze jednoduše ohradit a nikomu to nepřijde zvláštní, plot kolem přehrady je věc stěží představitelná. Může za to zřejmě způsob, jakým lidé chápou přítomnost vody v krajině. Kvůli její nestálosti na jednom místě se zdá, že vodu nemůže nikdo vlastnit. A přece: soukromé přehrady existují. Podle toho, kdo si je postaví.
Zdroje jsou na informace skoupé, takže přesný důvod, proč by měli rybáři ostrouhat, není jasný. Jisté je jen to, že proces posuzování žádosti nájemce už běží. Řeší jej krajský úřad, což je sice blíž než Praha, přesto ale dost daleko, aby to vyvolalo emoce. Pokud nakonec rybáři nebudou moct volně chytat ryby, ztratí přehrada jedno z přirozených kouzel. Opuštěné břehy nádrže působí stejně smutně jako sjezdovka bez lyžařů. Druhou hrozbu se u nás podařilo zažehnat, na řešení první se musí jenom čekat.
Michal Polášek