Nejeden obyvatel zdejších končin jistě v poslední době zaznamenal nápadně výše položenou hladinu rtuti na venkovních teploměrech. Ačkoliv skutečné léto ještě nezačalo, dalo o sobě v předstihu vědět více než zřetelně. A to prý bude ještě tepleji. Asi nejsem zrovna teplomilec, když mě tyto zprávy nerozechvívají přílišnou radostí.


Na místní koupaliště, netradičně umístěné na úpatí kopce, na jehož vršku je navíc ještě rybník, uspořádala poslední květnový víkend nájezd téměř desetina lidí z města. Z pohledu provozovatele vynikající výsledek, na začátku sezony celkem slušně vydělal. Spokojeni byli určitě i návštěvníci, i když sdílet bazén se spoustou dalších lidí asi není to pravé. Potud by bylo všechno v pořádku.


Když však k tomu přidáte pálení zarudlých míst na kůži, asfalt lepící se na podrážky bot, sebemenší pohyb doprovázený krůpějemi potu, vlažnou vodu tekoucí ze studeného kohoutku či frustraci z toho, jakými vypracovanými těly se chlubí jiní, vyjde kombinace vpravdě vražedná. A to navíc podle jedněch amerických filmařů začíná při teplotě 41,11 stupňů pomalu umírat mozek.


Na druhou stranu má teplo i svá pozitiva. Z velké části odpadají problémy se šatníkem, slunce zlepšuje náladu a v rozumné míře i zdraví. Tak a teď si vyberte. Grilovat se v pekelné výhni na přímém slunci nebo moknout pod deštníkem? Mohu-li volit, tak lepší než bronz na těle je zlato v podobě střední cesty. Grilovat se pod deštníkem.


Michal Polášek