Cesta: Titulní stránka > Kopřivnické noviny
Druhý ročník kopřivnických Šlahounů se konal na louce zdejšího koupaliště, která organizátory inspirovala při vzniku události.
FOTO: ARCHIV KN
1994
Na premiéru kopřivnického hudebního festivalu dorazilo 1 105 platících návštěvníků. Ohlášení Psí vojáci nebo Hudba Praha sice v areálu na louce tehdy nefunkčního koupaliště kvůli zdravotním indispozicím nezahráli. Publikum si ale užilo Priessnitz, Tichou dohodu, Jolly Joker & P.B.U. stejně jako domácí Paviány, Valerians Future nebo až za svítání hrající Charon.
1995
Druhý ročník se mohl pochlubit zhruba dvojnásobnou návštěvností. Od sobotního odpoledne do nedělního rána se muzikou bavilo víc než 2 000 lidí. Hvězdami druhého ročníku akce byli bezesporu Psí Vojáci s Filipem Topolem zběsile bušícím do piana, ale nadšení budil i Dunaj nebo Laura a její tygři. Nechyběli zástupci domácí scény jako Paviáni nebo Něco jiného nezávislého.
1996
Z pódia hřměla dvakrát silnější zvuková aparatura a areál festivalu se z louky koupaliště rozšířil i na přilehlou asfaltovou plochu Husovy ulice. Lákadlem programu byl bezesporu David Koller, který společně se svým hudebním objevem Lenkou Dusilovou přivezli svůj hudební projekt Pusa. Na plakátech se ale skvěla i další jména legend tuzemské klubové scény jako Tony Ducháček a Garage, Sto zvířat nebo Vltava. Program, který ocenilo asi 3 000 návštěvníků, tehdy otvírala začínající kapela November 2nd.
1997
Návštěvníky čtvrtého ročníku organizátoři lákali mimo jiné i na možnost smočit se v sousedním koupališti. Vzhledem k počasí a termínovou kolizí s rozsáhlými povodněmi se ale v bahenní lázeň proměnil přímo prostor před pódiem. Z vyplaveného Jesenicka se nepodařilo dorazit slibované kapele Priessnitz. Problémy s dopravou museli řešit i sami účastníci, přesto jich dorazilo na dva a půl tisíce. Už jsme doma, kteří na festivalu vystoupili, se vzdali poloviny svého honoráře ve prospěch zasažených povodněmi. Poprvé se v roli moderátora festivalu objevil Milan „105 kg“ Krajčí. Po ročníku, který se do paměti účastníků i organizátorů zapsal tučným písmem, bylo třeba zrekultivovat a znovu zatravnit poničenou louku.
1998
Prvních 1 000 účastníků Šlahounů v roce 1998 si odneslo suvenýr v podobě kovové klíčenky s logem klubu Nora. Na festivalu, který se chlubil lepší zvukovou aparaturou, přibyl odposlechový mixpult, který zkrátil čas nutný pro zvukové zkoušky vystupujících. Dva a půl tisíce návštěvníků festivalu dokázalo během jediného odpoledne a noci vypít 120 sudů piva. Poprvé v historii Šlahounů zahrálo všech jedenáct avizovaných kapel. Mezi jinými Psí vojáci, Echt!, Laura a její tygři nebo německá kapela Blind Passengers.
1999
Šlahouny mění lokaci. Festival se stěhuje do horní části oválu letního stadionu. Pro zhruba tři tisíce návštěvníků zahrál Vladimír Mišík & ETC, Pluto, Despondancing, Milan Hlavsa se svým projektem Šílenství nebo australská etno-taneční kapela Tribal Drift. Poprvé si kromě hlavní scény návštěvníci mohli užít i taneční stan, kde zahráli DJ’s Tráva, Liquid A, Jezus, Forest, Sandoz nebo i kapela Nesselsdorf. Festival se dočkal velkého mediálního pokrytí včetně speciální čtyřstránkové přílohy MF Dnes.
2000
První Šlahouny v novém miléniu lákaly na koncert tuzemské undergroundové legendy The Plastic People Of The Universe, ten se nakonec s ohledem na zdravotní indispozici Milana Hlavsy neuskutečnil. Roli hlavní tuzemské hvězdy převzali Tata Bojs. Kromě nich slyšely tři tisícovky účastníků nejen folkovou kapelu Jablkoň, ale i dalších devět ohlášených kapel včetně britské kapely Zion Train a třináctičlenné maďarské party Korai Öröm. „Skvělý zvuk. Fakt profesionální záležitost na evropské úrovni,“ zhodnotil Šlahouny 2000 Jaromír Švejdík, zpěvák kapely Priessnitz.
2001
V posledním roce své existence prošly Šlahouny nepřehlédnutelným faceliftem. Hlavní změnou bylo prodloužení festivalu na dva dny. Festival se také převlékl do pestrých barev. Magenta jako dominantní barva festivalové grafiky by byla ještě pár let zpět nemyslitelná. Autorem designu hlavní scény, tanečního stanu i plakátu a Šlahounů byl výtvarník a frontman Tata Bojs. Kapela z Hanspaulky odehrála specifický koncert pod dohledem „Nočního hlídače“, instalace spočívající v projekci obřích očí nad pódiem. Novinkou byla i kinokavárna, která nabídla projekci sedmi filmů včetně kultovního hororu Blair Witch. Nadšení z vydařeného programu a hladké organizace střídalo zklamání z velmi nízké návštěvnosti. Ta dosáhla jen zhruba tisíce platících.
Poslední ročník festivalu v roce 2001 vsadil na originální design i skvělý hudební program, bohužel se to neodrazilo v návštěvnosti.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.