Ti trochu dříve narození dobře vědí, o čem je řeč. Mohutná populační vlna v sedmdesátých letech způsobila, že mnozí rodiče se museli až poníženě doprošovat o místo pro své dítě v blízké mateřské školce. Občas se to nepovedlo, takže někteří současní třicátníci z města „vychodili“ například školku v místních částech.



Z dětí jsou ale už teď dospělí a část z nich řeší podobný problém, i když za jiných podmínek. Rodiče zájem o umístění svých dětí do školek mají, přesto si 74 ratolestí na předškolní docházku ještě minimálně rok počká. Úsměv na rtech zhořkl hlavně těm rodičům, kteří se navíc starají o mladšího sourozence a k tomu pobírají letos značně zvýšený rodičovský příspěvek. Tak to chodí, když se někde přidá, musí se logicky jinde ubrat.



Názory na to, zdali je lepší, když je dítě se svým rodičem co nejdéle, nebo má být brzo v kolektivu vrstevníků, se různí. Podle těch prvních je tak vlastně dobře, že tyto děti zůstanou doma. Pohled rodiče, který s dítětem doma zůstává (nemusí to být nutně jenom matka) a který chce zároveň i pracovat, ale situaci ještě více komplikuje.



Příklad z nedalekého Hájova, kde soukromá školka nabízí za patřičný peníz provoz prakticky po celý den, je inspirativní. Základní problém to ale neřeší. Současná pracovní legislativa totiž příliš nepřeje částečným pracovním úvazkům, takže rodič většinou stojí před volbou buď s dítětem doma, nebo plně v práci. Nic mezi tím. A to je velká škoda. Michal Polášek