Na jednom z nejstarších snímků místních dobrovolných hasičů jednotka slavila 40. výročí existence. Letos si připomíná už 130 let od svého vzniku.
FOTO: ARCHIV JSDH KOPŘIVNICE
Při požárech a jiných živelných pohromách si lidé odjakživa pomáhali. Obavy o životy a majetek je vedly k tomu, aby se na tato nebezpečí připravili. Od poloviny 19. století proto v českých zemích začaly vznikat hasičské spolky. V Kopřivnici založili místní občané hasičský sbor v září 1884. S krátkou přestávkou během druhé světové války působí tento sbor dodnes.
Počátky organizovaného hasičství v Kopřivnici se datují do roku 1874, kdy Šustalova továrna na kočáry pořídila první hasičskou stříkačku. Současně vznikl přibližně čtyřicetičlenný tovární hasičský sbor, který se však o rok později rozpadl, když jeho velitel Jan Šustala narukoval k vojsku. O založení hasičského spolku v Kopřivnici se poprvé jednalo v roce 1880. Obec tehdy zapůjčila od banky Slávie hasičskou stříkačku pod podmínkou, že u banky bude pojištěno proti škodám z požárů nejméně deset popisných čísel v hodnotě pět tisíc zlatých. K rozhodnutí založit hasičský sbor přistoupil obecní výbor až v roce 1882. Další dva roky trvalo, než byly spolkové stanovy schváleny Moravským místodržitelstvím v Brně.
Ustavující schůze hasičského sboru v Kopřivnici se konala v neděli 7. září 1884 v hostinci Afrika za účelem „spořádaného spoluúčinkování při nebezpečí ohně, by zachráněn byl život a majetek občanů“. Současně proběhly volby předsednictva sboru. Velitelem se stal syn posledního kopřivnického fojta Julius Šustala, náměstkem velitele továrník Adolf Raška ml., jednatelem nadučitel Leopold Vícha, pokladníkem Josef Šustala, náčelníkem stříkačníků Ignác Šusta-la ml., náčelníkem lezců Julius Fialka, štábním trubačem Antonín Čapka a sborovým lékařem MUDr. Adolf Hněvkovský. V roce založení měl sbor 69 hasičů, kteří se dělili na setniny lezců, určených k záchraně životů a krocení požárů, stříkačníků čerpajících vodu do stříkaček a ochranný sbor zajišťující vynášení lidí a nábytku z hořících budov.
K prvnímu požáru vyjeli kopřivničtí hasiči do Drnholce 9. prosince 1884 se 43 muži. Zkušenosti získané při tomto ohni ukázaly nutnost pořídit lepší hasičské vybavení. Počátkem roku 1885 obec vrátila bance Slávii zapůjčenou stříkačku a hasičský sbor pořídil novou dvoukolovou ruční hasičskou stříkačku od firmy Smékal. Zbrojní vůz daroval zakladatel vozové továrny Ignác Šustala. V dalších letech sbor získal dvoudílný posuvný žebřík a dvoukolový naviják. Po deseti letech trvání sboru pořídili druhou ruční stříkačku a v roce 1934 pak hasičský vůz Tatra 72 s čerpadlem firmy Hrček a Neugebauer. V poválečných letech to pak byla celá řada různorodé techniky až po dnešní požární automobil Tatra 815 CAS 24 zařazený do služby v roce 2007.
Po založení sboru si hasiči pronajali místnost v Raškově továrně na keramiku a otevřeli zde svou kancelář. První hasičskou zbrojnici postavili vedle továrny na pozemku darovaném olomouckým arcibiskupstvím. Slavnostní otevření proběhlo 15. srpna 1885. Toho dne byl posvěcen také spolkový prapor ozdobený obrazem svatého Floriána a zlatým vyšíváním. Kmotrou tohoto praporu, darovaného kopřivnickými dámami, se stala Johana Šustalová, manželka továrníka Ignáce Šustaly. První zbrojnice sloužila do roku 1910, kdy se hasiči přesunuli do nově postavené měšťanské školy. Po vzniku samostatné republiky, za přispění obce, Tatry, štramberského lomu a dalších postavili hasiči novou zbrojnici, kterou slavnostně otevřeli 7. srpna 1921. Tato zbrojnice prošla dvojí rekonstrukcí v 60. letech a v roce 2012
Mezi největší požáry, při kterých kopřivničtí hasiči zasahovali, patří požár dřevěného kostela ve Větřkovicích v roce 1887. Velkých požárů se účastnili také v kopřivnické vozové továrně, jako například v roce 1891, kdy hořela montovna vagonů. Požár tovární sto- lárny v roce 1907 proběhl za velkých mrazů, takže při něm hasiči omrzali. Velkým neštěstím byl také výbuch vodíku v továrně v roce 1910. Vedení továrny si proto práce kopřivnických hasičů velmi vážilo a podporovalo je finančně i materiálně.
Ke spolkovému životu tehdy neodmyslitelně patřilo pořádání spolkových akcí jako plesy, silvestry a výlety, které vylepšovaly příjmy spolkové pokladny. Hasičský sbor držel také čestné stráže při různých náboženských svátcích v kostele a účastnil se obecních slavností a průvodů. V roce 1889 vznikla při sboru devatenáctičlenná krojovaná hasičská hudba pod vedením sborového trubače Antonína Čapky. V roce 1896 splynula s místní kapelou, ale po šesti letech se rozešla.
Po německé okupaci byla činnost hasičského sboru nuceně ukončena na počátku roku 1939. Podle německého vzoru se hasiči stali organizační složkou policie. Téměř všichni dosavadní členové byli německou správou brzy vyloučeni a nahrazeni. K obnovení sboru došlo prakticky hned po osvobození v květnu 1945. Od roku 1951 sbor pokračoval pod názvem Místní jednota československého hasičstva. V roce 1953 došlo k přejmenování na Místní jednotu požární ochrany. Současně se přestalo používat tradiční pojmenování hasič a zavedlo se pojmenování požárník. V roce 1965 na základě nařízení vyšších složek došlo ke sloučení místního sboru se sborem podniku Tatra, což však nemělo valný přínos a tak v lednu 1969 došlo k opětovnému rozdělení. V roce 1990 se hasiči vrátili k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů v Kopřivnici. V současné době, po rekonstrukci zbrojnice a pořízení odpovídajícího vybavení, hasičská jednotka působí v druhé nejvyšší kategorii požární ochrany. Na území města Kopřivnice, v okolních městech a obcích dobrovolní hasiči pokračují v tradici založené před 130 lety. Zasahují tam, kde jsou v nebezpečí lidé a majetek.
Ondřej Šalek
Muzeum Fojtství
