Lidé bydlící na sídlišti Sever u Klubu Kamarád mají rádi ničím nerušený klid. Skateboardový areál, který nechalo u tohoto zařízení vybudovat město, musel být na jejich nátlak uzavřen. Pohyblivá prkna totiž při jízdě na kovových konstrukcích ramp vydávala do okolí hlasité zvuky. Nepomohlo ani omezení otevírací doby areálu, ani úpravy ramp pro jejich odhlučnění.



Nepříjemný či intenzivní hluk může mít za následek zdravotní komplikace u těch, kteří jsou mu vystaveni, nemluvě o subjektivních pocitech. V tom se není lidem v okolí areálu čemu divit. Vkrádají se však pochybnosti, nakolik je platné známé tvrzení, že by se pro děti mělo udělat první poslední.



Nový areál vyroste u letního stadionu. Čeho se jeho přesunem dosáhne? Hluk se nesníží, nikomu však vadit nebude, neboť obytné domy jsou daleko. Daleko to ale bude i pro skateboardisty, kteří si zřejmě rozmyslí, zdali změří kopec ke stadionu nebo začnou znovu brousit kdejaký roh ve městě. Případně se budou věnovat něčemu jinému, třeba i méně bohulibému, ale zato nehlučnému. Teď už jen zbývá odpovědět na otázku, zdali se tyto aktivity budou lidem líbit více než jízda na kolečkovém prkně.



Napadá mě jedno netradiční řešení. Ten více než milion, který bude stát nový areál, se mohl věnovat na kompenzace za hluk těm, kteří si na něj stěžovali. O slevu na nájemném nebo přímé platby by se jistě přihlásilo lidí dost. A především, rampy by zůstaly na původním místě.


Michal Polášek