Už asi nevypátrám původ toho přirovnání, ale vždycky se podivím, když jej přede mnou někdo vysloví. Mráz, který na jednom našem špatně těsnícím panelákovém okně kreslí roztodivné obrazce, bývá podle letité fráze připodobňován k zimě jak v Rusku na nádraží. V zemi, kde se nedávno připravovali poručit počasí, aby nenarušilo oslavy výročí konce druhé světové války, jsem sice nikdy nebyl, avšak o tom, proč by tam zrovna na nástupišti byla větší zima než třeba na ulici, mě dosud nikdo nepřesvědčil. Dokonce ani nevím, kolik stupňů si na Celsiově stupnici musím odpočítat, abych naměřil přesně jedno ruské nádraží. Vzhledem k pověstné ruské velkodušnosti by to asi mělo být celkem dost.



Ke zjištění, zdali venku vládne taková zima, že je třeba se připravit na pravou Sibiř, mi už dlouho slouží jednoduchý vizuální indikátor. Stačí jen vyhlédnout ven a nedaleko od domu vyhledat místo, kudy pod zemí prochází teplovodní potrubí. Je-li nad vedením travnatý pruh země bez sněhu, mám jistotu, že azbukou psanou jízdenku v autobuse či železniční pokladně zatím nedostanu. Pominu-li zrádné holomrazy, je to metoda často spolehlivější než teploměr.



Tuhá zima ještě nepřišla, takže ani ono ruské přirovnání na současné počasí nesedí. Mráz tak může běhat jenom po zádech při pomyšlení třeba na to, kdyby na Mikuláše zamrzlo samotné peklo. Marné čertovské snažení by pak děti mohly odbýt povzdechem, že dnes už ani peklo není to, co bývalo.



Michal Polášek