K o p ř i v n i c e - Není to tak dlouho, co se v ostravské ČEZ Aréně konalo futsalové mistrovství Evropy. Čeští organizátoři zde odvedli velice kvalitní práci, kterou mnozí zahraniční účastníci ocenili pochvalně už za svého pobytu u nás. O dvanáctku nominovaných rozhodčích a tři delegáty se v průběhu šampionátu staral mimo jiné i Antonín Pustějovský z Kopřivnice, který je od 1. ledna 2002 jedním ze čtyř českých mezinárodních rozhodčích FIFA. Kromě něj to jsou ještě Ivo Polák z Prahy, Radek Lobo z Třebíče a Karel Henych z Pardubic.



„O všechny rozhodčí i delegáty jsme se starali od jejich příletu až po odlet. Naším úkolem bylo, abychom jim zajistili vše potřebné při pobytu v hale i v době jejich volna. Pracovali jsme ve tříčlenném týmu. Kromě mě to byli ještě Karel Henych a Antonín Herzog z Prahy, jenž je bývalým mezinárodním sudím,“ objasnil své povinnosti Antonín Pustějovský. Všichni byli ubytováni společně v hotelu Imperiál, odkud se do dějiště konání přesouvali oficiálními vozidly ME. „Pracovní den začínal v 8 hodin snídaní. Po ní následovala porada, kde se na videu rozebíraly minulé zápasy a oznamovala se nominace na ty další. Po obědě už rozhodčí volili program podle jednotlivých nasazení, odjezdů do haly a masáží. Večer se vždy sešli u společné večeře,“ popsal běžný pracovní den Pustějovský. Na šampionátu však byly i dva volné dny. „Volno znamenalo především relaxaci. Byla zima a rozhodčí z hotelu, kde využívali především bazén, moc nevycházeli. Někteří se byli projít jen tak centrem Ostravy. Měli jsme pro ně připraven i program. Nabídli jsme jim prohlídku Osvětimi, Kopřivnice, případně Nošovic, avšak oni chtěli zůstat raději v hotelu.“



S některými rozhodčími se Pustějovský, kterého nadchla celková atmosféra ostravského šampionátu, velké návštěvy v hale, skvělý personál hotelu Imperiál a setkání s největšími hvězdami evropského futsalu, znal už z dřívějška a s jinými se rychle po jejich příletu skamarádil. I když se svými kolegy zvládl vše na jedničku, požadavek finského arbitra Jyrkyho Filipu splnit nedokázal. „Jyrky mě poprosil, abych mu zajistil vyholení jeho hlavy tak, jak je zvyklý z domova. Po obejití několika holičství jsem jej však musel zklamat. Nikde tento úkon nechtěli vykonat, poněvadž jim naše hygienické předpisy zakazují používat břitvu,“ ukončil své povídání touto kuriózní příhodou Pustějovský.


Luboslav Kapsa