Pavel Kořínek
Kopřivnice (cab) – Konečně kopřivnický rodák Pavel Kořínek dokončil to, co v roce 2012 začal. Tenkrát mu pokus o výstup na devátou nejvyšší horu světa Nanga Parbat zhatilo počasí, letos se mu to však povedlo. Ve středu 20. července v 7 hodin českého času stanul v nadmořské výšce 8 125 m spolu s dalšími dvěma Čechy Radoslavem Grohem a Pavlem Bémem. O hodinu později se na stejné místo dostala i druhá část české výpravy Tomáš Kučera, Pavel Burda a Lukáš Dubský. Šest Čechů v jeden den na osmitisícovce je obrovským úspěchem a rozšířili tak počet Čechů na nejvyšším vrcholu kašmírské části Himálaje z pěti na jedenáct. Před nimi se to jako prvním v české historii podařilo v roce 1992 Josefu Nežerkovi a Josefu Rakoncajovi, všech čtrnáct osmitisícovek má na svém kontě Radek Jaroš a původní pětici dobyvších doplňují ještě Marek Holeček a Zdeněk Hrubý.
Celá česká expedice, čítající ještě kromě výše zmíněných členů dalšího Kopřivničana Leoše Hustáka, Jiřího Domanského a dokumentaristu Marka Matlovice, vyrazila na cestu již 23. června. Ve dvou skupinkách, i přes jisté komplikace, úspěšně dorazili do Islámábádu, odkud pokračovali do Chilasu a poté auty do poslední možné vesničky Bunar, která leží při samém ústí Diamírského údolí. Další cesta vedla již pěšky do vesničky Diamir Sher, spolu s nosiči, osly a policejními příslušníky. V sobotu 30. června pak úspěšně dosáhli base campu pod západní stěnou Nanga Parbat.
Po téměř dvou týdnech aklimatizace se výprava vydala Kinshoferovou cestou, která je při zdolávání této hory nejvíce využívanou trasou, do C1, počasí jim však nepřálo a museli se vrátit do base campu. Naproti tomu Pavel Kořínek se vyškrábal až do C3, kde bylo počasí o dost vlídnější. Druhý den (14. 7.) postoupil do C4 (cca 7 200 m n. m.), ale kvůli bolesti hlavy z nedostatečné aklimatizace odsunul pokračování výstupu na později. Po dvou dnech se nakonec kopřivnický rodák vrátil nabrat síly do C2, kam se mezitím vydal zbytek expedice. Jiří Janák si bohužel cestou pohmoždil ruku padajícím kamenem a raději se vydal zpět do base campu. Celá výprava se sešla 18. července v C4, kvůli hustému sněžení museli počkat, až se počasí umoudří.
Hned druhý den začal útok na vrchol. Expedice se nakonec rozdělila na tři skupiny, z nichž bohužel jedna v další cestě již pokračovat nemohla. Jiří Domanský byl špatně aklimatizovaný a Leoš Husták, alias Drobek, onemocněl, oba se tak museli vydat zpět do base campu. Pro Drobka to muselo být o to smutnější, že zdárně stanout na konci cesty se mu nepodařilo ani vloni, když se s Kořínkem pokoušeli vylézt na horu Minya Konka (povedlo se to jen Kořínkovi). „Bohužel mu to sedlo na průdušky a během výstupu skoro nespal. Šlo to pomalu do zápalu plic, tak jsme se v 7 100 m n. m. domluvili, že se vrátí domů. Šel sám, protože Jirka Domanský se vracel již o den dříve. Drobka hodně semlely laviny, je potlučený, ale naštěstí nic vážného,“ dodal ke stavu šedesátiletého Hustáka Kořínek. Ostatní dvě skupiny nakonec úspěšně vrchol „Nahé hory“ v pátek 20. července zdolaly. Čekal je však ještě rovněž náročný sestup do base campu, kam tedy i po lavinózním dramatu mezi C4 a C3 relativně v pořádku (až na omrzliny a pohmožděniny od lavin) dorazili o dva dny později.
Původně měl Pavel Kořínek v plánu zdolat Nanga Parbat nedokončenou, 123 let starou cestou, respektive projektem, přes centrální (Mummeryho) pilíř. „Až do poslední chvíle jsem počítal s tím, že se o to pokusíme, ale byly tam masivní laviny v rozsahu stovek metrů. Navíc z té skupiny, která měla jít přes Mummeryho pilíř, jsem zbyl nakonec jen já, protože Jirka Janák si hned na začátku pohmoždil ruku, Jirkovi Domanskému nesedla aklimatizace a Leoš onemocněl. Sám jsem to riskovat nechtěl. Ani Grohovi a Bémovi nevyšel původní plán sjet horu na lyžích, nešlo to kvůli těm lavinám,“ objasnil Kořínek, proč nakonec neklaplo to, s čím na Nanga Parbat odjížděl.
Bohužel tato expedice se neobešla bez zdravotních následků. Kromě toho, že všichni poznali sílu lavin, Kořínek si přivezl omrzliny. „Teď jsem ve Vysoké nad Jizerou a dostávám výživu. Zatím není jisté, jak moc se ty moje palce dají do kupy. Regenerace bude trvat třeba i půl roku, pak se uvidí, jestli se do toho bude muset sáhnout,“ i přes tyto komplikace ale Kořínka humor neopustil. Shodil 8 kg, což je během čistých 13 dnů lezení opravdu pořádná porce. I přesto, že se nakonec původního cíle cesty dosáhnout nepodařilo, stanutí šesti Čechů v jeden čas na vrcholu snad nejtěžší osmitisícovky světa je opravdovým unikátem, který z historie už nikdo nevymaže.
