Lukáš Rieger a Jan Kruba, herci brněnského divadla Buranteatr, při kopřivnické inscenaci autorské hry Antonín Huvar v Katolickém domě. FOTO: DANA HOĎÁKOVÁ

Kopřivnice (dam) – Představení, které na jeviště převádí pohnutý životní osud Antonína Huvara, komunistickým režimem pronásledovaného kněze a rodáka z nedalekých Albrechtiček, přivezlo minulou sobotu do kopřivnického Katolického domu brněnské divadlo Buranteatr.

Na prosté scéně bez velkých světelných efektů či působivé hudby profesionální soubor uvedl svéráznou, naturalistickou a mnohdy až brutální sondu do padesátých let minulého století.

„K práci na tomto představení mě inspiroval rozhlasový cyklus Příběhy 20. století, který je společným projektem Českého rozhlasu a sdružení PostBellum. Tvůrci tohoto cyklu objíždějí pamětníky represivních režimů minulého století a sbírají jejich výpovědi. Ten cyklus poslouchám pravidelně, ale asi nejvíc mě zaujal právě příběh Antonína Huvara,“ nechal se slyšet režisér představení Michal Zetel.

Přestože text autorského představení počítá se čtrnácti postavami, na jevišti se objevili pouze tři herci. Titulní roli pronásledovaného muže si zahrál Lukáš Rieger, který je i dramaturgem a spoluautorem textu hry. O zbylých třináct postav, a to jak ze strany Huvarových souputníků, tak bachařů a dalších se podělili Pavel Novák a Jan Kruba.

Přestože rozhodně nešlo o komediální představení, právě humor autora hry přiměl převést na divadelní prkna Huvarův příběh.

„To prostředí bylo samozřejmě příšerné, sadistické, kruté a likvidační. Důležitá zde ale je postava a postoj Antonína Huvara, který humor používal do jisté míry jako zbraň na svou obranu. Pokud někdo dostane od bachařů příšernou nakládačku a pak se jim vlastně vysměje do ksichtu, je to neuvěřitelné. Muselo je to přivádět k šílenství. Samozřejmě je tady pak ještě to hledisko, že takový kontrast se pak lépe divadelně zpracovává,“ připustil režisér Zetel.

Mladý soubor Buranteatru si svůj repertoár většinou vybírá v komorní psychologické dramatice posledních padesáti či šedesáti let, nejen v tomto pohledu je jejich inscenace „Antonín Huvar“ výrazně vybočující.

„Je to v kontextu naší dramaturgie výjimečná věc. Je to do značné míry politické téma a tím my se nějak programově nezabýváme. Ale koneckonců pro nás to nebyla ani tak politická hra. Z našeho pohledu je daleko důležitější ten lidský osud a příběh pátera Huvara než ta politika okolo, byť to samozřejmě nejde oddělit. To, že jsme hru nastudovali, je určitým vyvrcholením dlouhodobějšího směřování Buranteatru. Rádi bychom se teď v dalším období více věnovali společenským tématům a zvažujeme, že bychom připravili nějaký dlouhodobější cyklus věnovaný podobným výjimečným lidem, jako byl Antonín Huvar,“ prozradil režisér Michal Zetel.