Novogotický hlavní oltář ze zdejšího kostela svatého Bartoloměje je již několik měsíců v péči restaurátorů. První renovované fragmenty by se do Kopřivnice měly vrátit v horizontu týdnů, znovu kompletní bude oltář až před Vánoci.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice - Ve stavu, jak jej znali Kopřivničané zhruba před stoletím, by ještě letos mohli místní lidé vidět hlavní oltář kostela sv. Bartoloměje. Dřevěný novogotický oltář, který nechal pro zdejší kostel vyřezat v tyrolských dílnách továrník Josef Šustala, je už od prosince minulého roku v pečlivých rukou restaurátorské rodiny Bittnerových. Jejich úkolem je oltář kompletně očistit a konzervovat. Velká část oltáře byla převezena přímo do restaurátorské dílny ve Staříči. Na jeho spodní části, kterou by bylo problematické demontovat a transportovat, začnou restaurátoři pracovat v nejbližších týdnech přímo v interiéru zdejšího kostela.
„Čekali jsme na příznivější klimatické podmínky, které nám umožní pracovat přímo na místě,“ vysvětluje restaurátor Petr Bittner, proč se se svými syny vydá do Kopřivnice až nyní. Přestože na oltáři už restaurátoři odvedli mnoho hodin soustředěné práce, jeho dokončení je ještě poměrně hodně vzdálené. Dokončeno je zhruba 30 procent zakázky, která spolkne řádově tisíce hodin práce. Přestože kompletní a znovu sestavený oltář návštěvníci kostela uvidí až někdy před Vánocemi, už v řádu týdnů se jim naskytne unikátní možnost prohlédnout si některé jeho restaurované části zblízka. „Přivezeme do Kopřivnice některé již restaurované fragmenty oltáře, které pak budou vystaveny přímo v prostorách kostela. Lidé si tak budou mít možnost zblízka prohlédnout detaily řezeb i posoudit naši práci,“ říká Jan Bittner, další člen rodiny, ve které se restaurátorské řemeslo dědí už čtyři generace.
Dřevo oltáře je podle Bittnerových v dobrém stavu, před návratem do Kopřivnice ovšem každý jeho kousek projde důkladným očištěním. Odstranit je nutné nejen letité depozity prachu, ale především mastné usazeniny a saze ze svíček. Je třeba doplnit poničené a ulámané části řezeb a zlacení, které mnohdy po letech zcela zmizelo a odhalilo podkladovou zelenou barvu. „Z dálky to možná tak ani nemuselo vypadat, ale kdo měl možnost oltář vidět z blízka, ví, že už si renovaci zasloužil,“ říká kopřivnický farář Jiří Ramík. Zdejší farnost za restaurování oltáře zaplatí bezmála 920 tisíc korun.
Největší problémy při restaurování oltáře působí dřívější zřejmě dobře míněné, ale zcela neodborné a nevhodné zásahy. V minulých desetiletích sochy a reliéfy oltáře někdo nalakoval olejovým lakem, který jednak svým leskem výrazně změnil charakter obličejů soch i drapérií a postupnou oxidací a žloutnutím změnil také barevnost oltáře. Právě odstranění těchto vrstev laku je vůbec nejnákladnější položkou rozpočtu celého restaurátorského zásahu. Necitlivých zásahů bylo ovšem více. Samozvaní renovátoři v minulosti například při sundávání sochy Boha otce nemohli plastiku usazenou na symbolické planetě vyjmout z věžičky na vrcholu oltáře, a tak části kulové skulptury násilím, zřejmě sekerou, odštípali, aby ji z jejího místa dostali. I mnohem šetrnější zásahy se ovšem na oltáři podepsaly. „Platí to nejen u kopřivnického, ale u všech oltářů, že jejich nižší části jsou vždy daleko více poškozeny, a není to jen poškození od svíček a nebo třeba květinové výzdoby, ale je jasně vidět, kam až je možné snadno dosáhnout při úklidu. V dostupných částech je často zcela smyto nebo poškozeno původní zlacení i barevnost,“ doplnil Petr Bittner. Při čištění oltáře restaurátoři využívají různé metody a postupy. Některé části čistí chemickou cestou, jinde je třeba přistoupit k mechanickému čistění, kdy je zapotřebí lakové vrstvy doslova oškrabávat skalpelem milimetr po milimetru.
Přestože oltář není chráněnou památkou a jeho restaurování neprobíhá pod přímým dohledem památkářů, staříčská restaurátorská dílna běžně chráněné památky renovuje a u kopřivnického oltáře uplatňuje stejné postupy a styl práce. „Používáme stejné materiály i postupy a věnujeme zakázce stejnou péči jako kterékoliv chráněné památce. Není to rozhodně ošizené,“ ubezpečil Petr Bittner. Součástí restaurátorské práce je také přesně odhadnout míru zásahu tak, aby byly částečně zachovány stopy, které na díle zanechal zub času. „Naší snahou, a ani by to nebylo správné, není dosáhnout vzhledu z doby, kdy byl oltář vyroben. V pórech zůstává historická patina. Pokud bychom chtěli být v odstranění patiny stoprocentní, znamenalo by to i odstranění části původních barev. Všechno musí být prováděno s mírou,“ říká restaurátor Jan Bittner.
David Macháček
