Loňská zima nepřála ani testování aerosaní. Pracovníci Ecorry tak alespoň zkoušeli vůli technického unikátu k pohybu na speciálních kolečkách.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e (dam) - Unikátní zakázka vzniká v dílnách firmy Ecorra. Podnik specializovaný především na renovace automobilových veteránů vyrábí pro amerického zákazníka kopii tatrováckých aerosaní V855. Jediný vyrobený kus pochází z roku 1942 a prototyp postavený na objednávku wehrmachtu je možné obdivovat v kopřivnickém Technickém muzeu. Právě tam motorové sáně viděl také Jeff Lane, sběratel z Nashvillu ve státě Tennessee, a zahořel touhou mít je i ve svém soukromém Lane Motor Museum. „Pracovali jsme pro něj už dříve, a když se nás zeptal, jestli by bylo možné něco takového postavit, odpověď zněla ano, ale musím přiznat, že jsme úplně přesně nevěděli, do čeho jdeme,“ přiznává majitel Ecorry Vítězslav Hinner. Replika technického unikátu se ukázala být opravdu velmi tvrdým oříškem, už jen proto, že není dostupná vůbec žádná technická dokumentace. Šlo o vojenskou zakázku a plány pro stavbu aerosaní buďto skončily v nepřístupných armádních archivech, a nebo byly na konci války ustupujícími Němci skartovány. „Vlastně se ani neví, jestli to fungovalo. Existují dvě verze, podle jedné se sáně při testování v oblasti okolo dnešní ’šestky’ brány proháněly až 100kilometrovou rychlostí, podle druhé verze testování dopadlo tak, že když byly sáně přivezeny na ledovec, propadly se do sněhu a už se nepohnuly,“ říká Hinner.
Jeho firma už prací na aerosaních strávila tři roky a kromě pár historických fotografií byl jediným zdrojem informací o konstrukci saní prototyp v muzeu. Na základě jeho podrobného zkoumání a pořízených fotografií byl vůz vlastně znovu zkonstruován. Jedinou originální součástkou v celých saních bude motor z Tatry 87.
Právě motor z Tatry 87 je i pohonnou jednotkou prototypu, všechno ostatní muselo být vyrobeno. Stavba tak netradičního dopravního prostředku přinesla ale i řadu jiných těžkostí. „Měli jsme například obrovský problém s převozem. Lyže, na kterých sáně stojí, jsou dlouhé, navíc na přívěs si samy nenajedou, takže i na takových drobnostech jsme se pořádně zapotili,“ vzpomíná Vítězslav Hinner. Podle jeho slov se aerosáně nedají srovnat s ničím, co Ecorra za dobu své existence dělala. Unikátní projekt je nesrovnatelně komplikovanější než rekonstruování automobilových dědečků, ale i než stavba nového vozu. Na stavbě závodního speciálu Tatra Ecorra, kterou nyní pilotují bratři Hajduškové, firma strávila zhruba sedm měsíců, tedy šestkrát méně času než na aerosaních. Replika je nyní už téměř hotová, lidé ji koneckonců mohli zahlédnout na zářijových oslavách 110 let Präsidenta na polygonu. „Chybí dokončit několik drobností, zákazník si musí zvolit barvu. Už víme, že nepůjde o bílo-modrou kombinaci známou z muzea, volí mezi barvou slonové kosti a bílo-šedou vojenskou kamufláží,“ prozradil Hinner. Po třech letech práce by na začátku příštího roku mohly být aerosáně hotovy a připraveny k testu na sněhu. „Všichni jsme zvědaví, vloni v únoru jsme chtěli jízdu vyzkoušet poprvé, ale nebyl sníh, takže v provozu sáně vlastně nikdo neviděl,“ uzavřel Hinner.
