R o ž n o v (jfk) - Jaké byly pocity nejlepších závodníků v cíli 6. ročníku Běhu rodným krajem Emila Zátopka?



Artur Blasinski. Musel jsem bojovat se soupeři i počasím, byla opravdu zima. Říkal jsem si, že kdo vyběhne první na kopec, má osmdesátiprocentní šanci, že vyhraje. Róbert Štefko to do kopce hodně tlačil, ale podařilo se mi vedení udržet. Nejsem specialista na takovou trať. Běhám do kopce i z kopce špatně, jsem takový ten běžec, který má rád roviny. O to mám z vítězství větší radost. Kdyby bylo lepší počasí, tak věřím, že bych běžel o dvě tři minutky rychleji. Traťový rekord? K tomu, abych ho ohrozil, by muselo být nejen lepší počasí, ale musely by se sejít i další věci.



Róbert Štefko. Myslím, že to, že jsem prohrál, nebylo ani počasím, ani těžkou tratí. Nebylo to ono, a za tím je více věcí. Hlavně nemám z různých důvodů naběháno tolik, kolik by na tak těžký závod bylo třeba. Jsou za tím zdravotní problémy, ale i rodina, které se chci věnovat.



Jana Klimešová. Věděla jsem, že tady de facto soupeřka není, ale raději jsem rozběhla pětku docela rychle. I desítku jsem měla dobrou, do kopce se mi taky běželo dobře. Pak už jsem si to jen hlídala. Ale na ten můj rekord nemám, je hodně kvalitní. V té době jsem běžela okolo 1:13 hod. půlmaraton. Počasí nakonec tak špatné nebylo, horší to bylo jen okolo patnáctého kilometru. Jsem fakt spokojená, bála jsem se, že dvaadvacítka je na mě moc. Jednak jsem trochu nachlazená, jednak mám od května kvůli bolavé klenbě tréninkové výpadky.