Lubina (dam) – Přípravný výbor pro odtržení Lubiny představil v pondělí 21. listopadu své plány veřejnosti. Na shromáždění v Katolickém domě dorazilo zhruba sto lidí a z převládajících vystoupení se zdá, že sehnat nutnou třicetiprocentní podporu plnoletých obyvatel obce pro vypsání referenda o osamostatnění nebude jednoduché.
V úvodu víc jak dvouhodinového setkání s občany Lubiny vystoupil předseda přípravného výboru Milan Erla a představil nejen jeho členy, ale také základní ideje iniciativy. „Proč chceme odtržení, vám bude jasné, když budete projíždět samostatnými obcemi v okolí. Všude tam uvidíte krásně upravená veřejná prostranství, hasičské zbrojnice a co máme u nás? Jednu autobusovou zastávku a jeden hodně drahý kruháč - nic moc jiného. Já bych byl velmi nerad, aby Lubina byla i dále jen zanedbaným předměstím Kopřivnice,“ nechal se slyšet Erla. Po něm ještě krátce představil právní aspekty oddělení Karel Matula a pak už přišla řada na diskuzi s přítomnými.
Lidé se zajímali, kde a v jaké výši by po odtržení museli platit daně a poplatky, jaké byly pohnutky pro odtržení a podobně. Lidé také využívali přítomnosti starostky a radního z Libhoště, která se nedávno osamostatnila od Nového Jičína, a ptali se na praktické zkušenosti s osamostatněním podobně velké vesnice. Podle tamního radního Jaroslava Šimíčka je nejsložitější dělení majetku. „Majetek stejně jako závazky a pohledávky se započítávají do vzájemného vyrovnání. Je to stejné jako v případě rozvodu manželů,“ přirovnal Šimíček. V Libhošti proces dělení majetku ani po roce samostatnosti není ukončen.
Vůbec nejdiskutovanějším tématem na setkání občanů Lubiny byl aktuální projekt budování kanalizace. Kromě kritiky projektu zazněly od členů přípravného výboru také názory, že samostatná Lubina by mohla z provozu kanalizace v budoucnu finančně profitovat nebo že bude možné rozhodnout o pozdějším napojení na vlastní samostatnou čističku nově postavenou přímo v Lubině.
Velká část dotazů pak směřovala na Pavla Blahetu, který je autorem předloženého orientačního návrhu rozpočtu samostatné Lubiny. „Při tvorbě návrhu jsem vycházel z rozpočtů podobně velkých obcí v našem okolí. Čísla nejsou nijak nadsazena, spíš naopak. V rozpočtu jsou i další skryté rezervy,“ obhajoval svůj návrh Blaheta. Mnozí diskutující mu ale vyčítali například nezapočítání dluhové služby, která by na Lubinu přešla, a návrh označili za neférový nebo ne příliš odpovědně sestavený. Lidé připomínali investice, které byly v poslední době v Lubině realizovány, kromě kanalizace šlo například o chodníky, úpravy školy, dostavbu tělocvičny a podobně. „Nikdo tady netvrdí, že dochází k nějakému zásadnímu podfinancování Lubiny. Je ovšem otázka, jestli by se za ty stejné peníze nedalo udělat víc. Víme, že spousta věcí, které v Kopřivnici stojí 700 tisíc, se dá udělat za 70 tisíc,“ řekl Blaheta.
Podle Karla Matuly je finanční otázka rozdělení sice důležitá, ale ne zásadní. „Jde hlavně o to, abychom o svých věcech mohli rozhodovat sami. Věřím, že když budeme samostatní, budeme k sobě mít nějak blíž,“ nechal se slyšet Matula.
Ani jeho názor ovšem nepadl na příliš úrodnou půdu. „To už tady taky jednou bylo. Říkali nám: Rozoráme meze - budeme k sobě mít blíž,“ poznamenal jeden z přítomných obyvatel Lubiny a také připomenul, že ani Lubina není přirozená obec, ale vesnice vzniklá spojením historicky samostatných Větřkovic a Drnholce. Až na výjimky většina vystoupení z pléna byla k plánům na odtržení Lubina spíše skeptická. Po zhruba dvou a půl hodinách, kdy publikum v sále výrazně prořídlo a diskuze ztrácela spád, Milan Erla setkání ukončil a vyzval přítomné, že mohou již přímo na místě podepsat petici požadující vypsání referenda o odtržení. Této možnosti ale využil jen zlomek lidí, kteří v sále vytrvali až do úplného závěru.
