Hans Ledwinka s vozem Tatra 87, který dostal jako dar při setkání se svými fanoušky v roce 1965
v Mnichově. FOTO: ArCHIV, MUZEUM TATrA
Kopřivnice (dam) - Právě dnes uplynulo půl století ode dne, kdy v Mnichově zemřel Hans Ledwinka. Geniální konstruktér, automobilový vizionář a člověk, který se rozhodujícím způsobem podílel na úspěchu značky Tatra, je někdy neprávem opomíjen. „To, že se na Ledwinku pozapomnělo, je dílem převážně politiků a politické situace v zemi v době, kdy končil svou kariéru. Jako u jiných významných osobností se komunistická mašinerie všemožně snažila vymazat jeho jméno z dějin podniku Tatra,“ říká Radim Zátopek, kurátor zdejšího technického muzea a odborník na historii Tatry. Ledwinkovo jméno možná působením vnějších vlivů vybledlo, ale jeho odkaz v historii Tatry je nesmazatelný. Konstruktér v Tatře aktivně působil téměř 40 let a některá jeho technická řešení jsou dodnes využívána u nákladních automobilů Tatra, kde jsou dále modernizována. Vychoval také celou řadů svých následovníků, jejichž prostřednictvím ovlivňoval dění v automobilce i dlouho poté, co ji opustil.
Životní pouť Hanse Ledwinky začala 14. února 1878 v rakouském Klosterneuburgu. V roce 1895 zahájil studium na průmyslové škole ve Vídni. Zajímavostí je, že jeho kolegou na studiích byl Ferdinand Porsche. V září 1897 poprvé přichází do Kopřivnice a pracuje jako konstruktér železničních vagónů. „V listopadu téhož roku byla pod vedením Leopolda Svitáka zahájena výroba prvního osobního automobilu Präsident. Ledwinka se, coby zámečník, přihlásil jako pomocný dělník. V roce 1899 navrhl spolu s Eduardem Rumplerem nový typ převodovky a v prosinci 1906 dostal od ředitele kopřivnické vagónky nabídku k nástupu na místo vedoucího oddělení výroby auto- mobilů, kde měl Ledwinka nahradit Leopolda Svitáka. Ten ve stejném roce odešel do důchodu, a tak mladý konstruktér získává přímý vliv na vývoj nových konstrukcí a výrobu automobilů,“ líčí začátky Ledwinkova působení v Kopřivnici Radim Zátopek. V roce 1916 (1918) Ledwinka už podruhé přerušil své angažmá v Kopřivnici a odchází do Rakouska, kde působí pět let ve firmě Steyer jako ředitel oddělení automobilní výroby. Do Kopřivnice se vrací až v éře první republiky. V roce 1921 bylo totiž rozhodnuto o vybudování nové vozovky na ploše 15 000 m2. „Ledwinka si nechal svou kancelář zřídit přímo na montáži automobilů v dřevěné boudě, kam si nechal přinést rýsovací prkno a stůl. A už za dva roky přivádí Ledwinka se svým týmem na trh nízkonákladový osobní automobil Tatra 11, postavený dle koncepce, kterou dokázal přivést do stavu funkčnosti a vysoké spolehlivosti. Týkala se především podvozku, který byl tvořen centrální nosnou rourou a nezávisle výkyvnými polonápravami. Tato koncepce se stala základem pro další typy automobilů osobních a nově i nákladních,“ říká Radim Zátopek s tím, že tato myšlenka, byť zdokonalená, je dodnes součástí „genů“ Tatry. Další obrovský milník přišel 5. března 1934, kdy byla poprvé představena Tatra 77, velký aerodynamický automobil s vzduchem chlazeným osmiválcem za zadní nápravou. V té době již mnoho automobilek s aerodynamikou pracovalo, ale T77 byla prvním aerodynamickým automobilem na světě, který byl vyráběn sériově. „Období před druhou světovou válkou patřilo k nejplodnějším časům Hanse Ledwinky a jeho spolupracovníků nejen v segmentu osobních automobilů, ale i automobilů nákladních. Málo lidí dnes asi ví, že Tatra produkovala celkem 27 typů autobusů různých velikostí,“ doplnil Radim Zátopek.
V roce 1941 nastoupil Hans Ledwinka na pozici ředitele podniku Ringhoffer – Tatra-werke. O rok později byl předveden nový, vzduchem chlazený dvanáctiválec o výkonu 210 koní, zabudovaný do těžkého automobilu Tatra 111. Ten se stal jedním z nejslavnějších nákladních automobilů v historii Československa a s několika vylepšeními zůstala T111 ve výrobě až do roku 1962. Na konci války odmítl i přes naléhání svých synů opustit Kopřivnici a přesto, že po celou válku nebyl politicky činný a nepatřil k žádné z nacistických či jiných organizací, už 5. května 1945 byl zatčen a umístěn ve věznici v Novém Jičíně a v září 1946 postaven před lidový soud. Už při prvním stání bylo prokázáno, že byl Ledwinka zodpovědným správcem továrny a jeho obvinění z podněcování národnostních rozdílů se ukázala jako lichá. Bylo dokonce prokázáno, že se v mnoha případech zastal lidí, o které se zajímalo gestapo. Po třech soudních stáních v roce 1947 byl zproštěn viny. Státní zastupitelství se ovšem odvolalo k nejvyššímu soudu a ten v březnu 1948 označil osvobozující rozsudek za neplatný. „Smutným faktem zůstává, že samotní pracovníci vedení Tatry se zasadili o udržení Hanse Ledwinky v trestním řízení a o pozdější odsouzení. Tehdejší ředitel ing. Jiří Růžička doslova požaduje, aby Hans Ledwinka nebyl osvobozen. Důvodem byly patenty, které měl konstruktér zaevidovány v zahraničí,“ popsal smutnou realitu po skončení druhé světové války Radim Zátopek.
Přesto všechno se Ledwinka ještě jednou částečně podílel na vývoji automobilu, který Tatrovku proslavil. Kontakt s ním byl přísně zakázán, ale i tak ho dokázali navštívit konstruktéři Vladimír Popelář a Josef Chalupa, kteří potřebovali vyřešit problémy s konstrukcí v té době vznikajícího automobilu Tatra 107, později nazývaného Tatraplán. Na svobodu se Hans Ledwinka dostal až 15. září 1951. Byl odvezen do Českých Velenic na rakousko-českou hranici, kde si ho vyzvedl jeho syn a odvezl do Vídně. Tím se uzavřela i jeho životní kapitola spojená s Československem.
Posledního ocenění se Hansi Ledwinkovi dostalo v dubnu 1965, kdy mu v mnichovském muzeu, při setkání s jeho fanoušky, předal známý vynálezce Felix Wanekl osobní automobil Tatra 87. „Pro Ledwinku byla Tatra 87 nejmilejším výrobkem jeho života a dodnes je možno tento automobil v mnichovském muzeu vidět,“ doplnil Radim Zátopek.
Necelé dva roky poté Ledwinka v bavorské metropoli umírá. V roce 1992 byl na žádost rodiny a zahraničních přátel zahájen soudní proces, v jehož závěru Nejvyšší soud České republiky Hanse Ledwinku ve všech bodech obžaloby z roku 1948 viny zprostil a plně rehabilitoval.
