Jitka Molavcová a Jiří Suchý během koncertu v Kopřivnici. Jeho program tvořily nejen zlidovělé hity z jeviště Semaforu, ale i méně známé písně. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Už prvních pár taktů úvodního Blues pro tebe nenechalo nikoho z diváků v kopřivnickém kulturním domě na pochybách, že úterý 7. března večer jim nabídne setkání s žijícím klasikem. Pětaosmdesátiletý Jiří Suchý nakráčel na pódium s energií, kterou by mu mohli závidět interpreti o nejednu generaci mladší a zároveň z něj čišela zkušenost člověka, pro kterého je jeviště denním chlebem už víc než šest desetiletí.

Zakladatel legendárního divadla Semafor, herec, zpěvák, výtvarník, dramatik, textař i autor písní prozradil publiku, že si s sebou do Kopřivnice přivezl kamarádku. Tou nebyl nikdo jiný než Jitka Molavcová, která je inventářem Semaforu také už zhruba půl století a Suchého jevištní partnerkou jen o něco kratší dobu.

Suchý s Molavcovou se na pódiu pravidelně střídali se sólovými výstupy a občas spojili síly v některém z duetů. Glanc čistě koncertnímu programu s minimem doprovodného mluveného slova dodal vynikající pětičlenný orchestr divadla Semafor s kapelníkem a pianistou Jiřím Svobodou. Kapela byla zpěvákům jednoznačnou oporou a sama svým vynikajícím výkonem a skvělými sólovými party jednotlivých hudebníků výrazným dílem přispěla k úspěchu večera.

Během víc jak stominutového programu zazněly nesmrtelné melodie z Člověka z půdy, Dobře placené procházky, muzikálu Kdyby tisíc klarinetů i mnohé dnes už zcela zlidovělé písničky jako třeba Pramínek vlasů. Suchý tyto hudební klenoty prezentoval se zápalem a bez náznaku zbytečného sentimentu, naopak volbu repertoáru, jehož nezařazení by mu zřejmě publikum neodpustilo, vtipně shazoval třeba tak, že mluvil o „hudební exhumaci“. Publikum ovšem nečekalo jen na mnohokrát ohrané písničky, ale s nadšením přijalo i skladby z aktuálního semaforského repertoáru nebo občasnou odbočku do hájemství šansonu nebo Osvobozeného divadla. I v neosobním velkém sále kulturního domu, který několikanásobně kapacitou převyšuje domácí scénu obou tváří Semaforu, se Suchému s Molavcovou podařilo vytvořit skvělou atmosféru. Publikum odměňovalo oblíbené písničky potleskem, uznalým pískáním a v závěru i ovacemi vestoje.

David Macháček