Hynek Navrátil, ředitel cirkusu Humberto, s dvojicí slonic, které jsou největší chloubou, ale zároveň i velkou nákladovou položkou v provozu cirkusu.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice – Po dvaceti letech se do Kopřivnice vrátil cirkus nesoucí slavné románové jméno Humberto. Jeho dnešní ředitel Hynek Navrátil si tehdejší návštěvu ještě pamatuje, a to i přesto, že mu v roce 2001 bylo 12 let. „Tehdy jsme stáli na takovém plácku, někde nahoře na kopci kousek od koupaliště. Tam už bychom se dneska nevešli ani omylem,“ říká Hynek Navrátil, který se kromě řízení cirkusu věnuje rodinné tradici vystupování s velkými šelmami a silové akrobacii.
Právě zvířata, která jsou nedílnou součástí cirkusu, jsou tím důvodem, proč cirkusové ležení dnes zabírá nesrovnatelně větší plochu než před dvaceti či třiceti lety. „V té době i ZOO vypadala jinak než dnes, zvířata se chovala v klecích na malém prostoru, dnes potřebujeme mít rozsáhlé výběhy a tomuto trendu se rádi přizpůsobujeme. Takže dnes potřebujeme plochu velkou zhruba jako dvě fotbalová hřiště,“ říká Hynek Navrátil.
Den řediteli cirkusu začíná stejně jako většině jeho lidí okolo šesté ráno. Mění se podestýlky zvířatům, probíhá ranní krmení a vypouštění do výběhů. „Kolem deváté se jde na snídani a v půl jedenácté začíná trénink zvířat. Nová zvířátka učíme, co mají umět, a starší udržujeme v kondici. Během dne je volná manéž pro artisty a v průběhu toho všeho se i natírá, svařuje nebo jede se pro krmení, takže je stále co dělat,“ popisuje Hynek Navrátil.
Vystupující neustále pilují a zdokonalují svoje triky. V šest hodin večer začíná představení, to končí okolo půl deváté a cirkus utichne až okolo desáté večer. „Za tím, co vidí divák, je spousta tvrdé práce. Pokud chcete dělat cirkus, a dělat ho pořádně, tak se dřině nevyhnete,“ vysvětluje Navrátil.
Samostatnou kapitolou je pak kočování cirkusu. Jeho personál tvoří tři desítky lidí. Jen necelá polovina vystupuje v manéži, zbytek tvoří šoféři, tenťáci, technici a ošetřovatelé zvířat. Při stavění a bourání cirkusu se pak příliš nehledí na to, kdo je cirkusovým umělcem a kdo se stará o chod jeho zázemí, ruku k dílu musejí přiložit všichni. Když je potřeba, je možné celý cirkus postavit na novém místě během jednoho dne. Bourání a opětovné stavění nejen cirkusového stanu, ale celého zázemí pak zaměstnanci cirkusu absolvovali i víc než třicetkrát za sezonu. Ta za normálních okolností trvá od února do listopadu. To se ale mění a počet míst, kde cirkus Humberto hostuje, se postupně snižuje. Neklesá počet představení, ale cirkus zůstává stát na jednom místě déle a čeká na své diváky a tento trend zřejmě bude pokračovat. „Počítám s tím, že budeme ve městech zůstávat mnohem déle a v následujících letech objedeme třeba jen osm deset měst. Čím déle zůstanete na místě, tím více se to rozkřikne do okolí a živá reklama nám přivede návštěvníky. Takže v horizontu asi pěti let budeme ve velkých městech stát zhruba měsíc, v menších tak dvě neděle,“ říká Hynek Navrátil.
S jedním programem cirkus jezdí dva až tři roky, stejně často se mění i choreografie. Přestože Humberto vystupuje jako největší český cirkus, program se jen hemží artisty z mnoha a nejen evropských zemí. Pověst cirkusu je navíc v posledních letech tak dobrá, že rodinný klan Navrátilů už nemusí při vyhledávání atraktivních vystoupení tolik spolupracovat se specializovanými cirkusovými agenty, ale sami umělci se ozývají s tím, že se na nějakou dobu chtějí stát součástí Cirkusu Humberto.
Zvučné jméno vypůjčené z románu Eduarda Basse s sebou ovšem občas nese i problémy. Před pár lety se tímto jménem neoprávněně pyšnil jeden cirkus v Holandsku, a dokonce používal i fotografie z představení originálního Humberta. Aktuálně název používá kromě českého i jeden německý cirkus, který těží z popularity televizního seriálu natáčeného právě v německé koprodukci. „Máme problém s ochrannou známkou a řešíme to po právní stránce. Po umělecké pro nás nejsou konkurencí. Programem německé Humberto nijak výrazně neoslní. Není to odpovídající cirkus, aby nesl tento název,“ říká Hynek Navrátil, jehož rodina získala slavné cirkusové jméno před lety v dražbě.
Humberto na plakátech prezentuje svůj program jako moderní cirkus 21. století. Pojetí programu se prý výrazně liší od toho, co mohl kdysi vidět autor stejnojmenného románu. Přesto něco z původní tradice zůstává zachováno. „Když přijdete do cirkusu, tak musí být kulatá manéž a na ní piliny a k cirkusu patří i zvířata, a to ne jen tak ledajaká. Pořádný cirkus by měl mít lvy, medvědy a slony,“ říká Hynek Navrátil. Ten podle svých slov nemá nic proti stále populárnějšímu „Novému cirkusu“, ale podle jeho názoru v tomto případě nejde o cirkus, ale varieté. „My jsme klasický český cirkus, samozřejmě té moderny i programu vždycky trošku dáme, protože chceme jít s dobou, ale zároveň nám záleží na tom udržet tradice,“ vysvětluje Navrátil.
Udržet zmíněné tradice ale může být v budoucnu těžší i díky změnám v legislativě. Zákon, který má vejít v účinnost od roku 2022, má výrazně omezit chov a výcvik cirkusových zvířat. „Mně je 32 let a máme tady medvědy, lvy, zebry a další zvířata, která se dožívají až čtyřiceti let, čili do důchodu odejdou společně se mnou. Má generace je v pohodě a netýká se jí to, ale problém nastane v budoucnu, protože cirkusy nebudou moci obnovovat své chovy a trénovat nová zvířata. Jde o princip a o zachování tradičního cirkusu pro další generace,“ říká Hynek Navrátil. Boj aktivistů i politiků proti tradičnímu pojetí cirkusu nechápe a podle něj vychází z neznalosti. „My zvířata rozhodně netýráme. Žijeme s nimi a jsou součástí naší rodiny. Usilovali jsme o to, aby cirkusy měly řádnou licenci, která by zajistila vhodné nakládání se zvířaty, nebo jsme chtěli, aby byly provedeny stresové zkoušky, které by prokázaly, jak na tom naše zvířata skutečně jsou. Bohužel rozhodovalo se jen na základě pocitů a ne skutečné znalosti věci,“ míní Hynek Navrátil, který se ještě s představiteli dalších cirkusů pokusí nastolený trend zvrátit. Jednou z cest má být větší otevření cirkusů veřejnosti. „Lidé mohou nejen navštívit náš zvěřinec, ale pořádáme i veřejné tréninky. Všichni se mohou přesvědčit, že zvířata opravdu nikdo netýrá. Na otevřené tréninky chodí třeba 400, 500 lidí a je skvělé vidět, že to všechno probíhá eticky, formou hry a odměňování. Když vystupuji s medvědem, tak mám plnou kapsu piškotů nebo sušenek, se lvy zase brašnu masa a dvě tyče, na které to maso napíchnu a směřuji tím toho lva, aby šel tam, kam chci. Naše zvířata opravdu všechno dělají za odměnu a já se s nimi potom mazlím a dávám jim péči, kterou potřebují,“ říká Navrátil.
Kromě aktivistů a politiků se cirkusy v uplynulém období musely stejně jako všichni ostatní vyrovnávat také s důsledky covidové pandemie. Cirkus Humberto musel loňskou zahájenou sezonu po několika štacích ukončit a stáhnout se zpět na své zimoviště na statku nedaleko Prahy. Letošní sezona začala s výrazným zpožděním až v závěru května. „Podpora publika je neuvěřitelná, i po dobu pauzy jsme s fanoušky zůstali v kontaktu přes sociální sítě, dělali jsme různá videa. Lidé posílali krmení pro zvířata, seno, slámu nebo finanční příspěvky. Po několika měsících jsme se tedy rozhodli zřídit bankovní konto a řekli lidem, že pokud budou chtít, mohou přispět. Na druhý den jsem konto stopnul, protože ta solidarita byla neuvěřitelná. Co se týče podpory od státu, tak jsme byli jediná země v Evropě, kde cirkusům jako takovým neproplatili výdaje na krmení zvířat. Všechno jsme to táhli z vlastních úspor a za pomoci fanoušků,“ postěžoval si Navrátil.
David Macháček
