Petr Janišta v roli Miloše Havla v úvodu představení Velvet Havel přemlouvá svého kolegu Miloslava Königa, představitele Václava Havla, aby vstal z mrtvých. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Další zajímavý kousek si užili diváci v cyklu divadelního předplatného kulturního domu, když na jeho jevišti minulý týden hostovalo pražské Divadlo na Zábradlí s hrou Velvet Havel.

Neobvyklá inscenace kombinující muzikál a poetiku kabaretu neměla být věrnou výpovědí o životě Václava Havla. Tvůrci představení, autor libreta a hudby Miloš Orson Štědroň a režisér Jan Frič, se životem proslulého politika jen volně inspirovali a pokusili se jej sejmout z piedestalu adorované historické postavy. Už od počátku, kdy průvodce představením, jímž byl prvorepublikový filmový magnát Miloš Havel, svého synovce chválí za pompézní pohřeb a vyláká jej z posmrtného katafalku vůní cigaretového kouře, je jasné, že tvůrci nehodlali prezentovat Havla běžným způsobem. Atraktivní formou divadla, nebo v tomto případě filmu na divadle, která inscenátorům umožňuje téměř vše, se pokusili odkrýt roušku státníka a dramatika a prezentovat především lidskou stránku Václava Havla skrze jeho slabosti. Hra reflektuje komplikovaný vztah s manželkou Olgou a představuje i několik typů dalších žen, které prošly jeho životem. Relativně konzistentními postavami jsou pouze Miloš Havel Petra Janišty, který se prezentuje jako prvorepublikový lev salónů, suverénním způsobem zpívající Václav Havel Miloslava Königa, jenž se stylizuje do podoby rock’n’rolového idolu, a svému skutečnému předobrazu pravděpodobně nejvěrnější Dita Kaplanová v roli Olgy Havlové. Múza Anežky Kubátové prezentuje hned několik Havlových milenek a bizarní postavou je univerzál ztvárněný Natálií Drabiščákovou, která oděná v maškarním kostýmu polena prezentuje nejen nejrůznější světové státníky, ale také například nápadníka Olgy. Přes bizarnost pojetí inscenace, ve které se i hudebně vystřídá všechno od šantánové kantilény, přes rock’n’roll až po rap, není Velvet Havel jen plytkým šklebem, ale neotřelým způsobem prezentuje i některé zásadní Havlovy myšlenky, ať už odkazy na texty jeho her nebo citacemi z jeho projevů nebo slavných Dopisů Olze.

Co mohlo atmosféře představení doprovázeného živou hudbou malinko uškodit, byl inscenační prostor. Týmu Divadla na Zábradlí se ale povedlo do velké míry minimalizovat dopady přesunu inscenace z komorního prostoru domovské scény do velkého sálu zdejšího kulturního domu.

David Macháček