Janet Leigh v roli Marion Cranerové je první a nejslavnější filmovou obětí psychopata Normena Batese.
FOTO: ARCHIV
K o p ř i v n i c e (dam) - Filmové řemeslo přivedené k dokonalosti. I takový film, jako je Hitchcockův horor Psycho, který i bezmála půl století po svém vzniku nepřestává fascinovat filmové fanoušky na celém světě. Také kopřivnické publikum má v rámci letošního Projektu 100 možnost Psycho vidět znovu na filmovém plátně, kino Puls jej bude promítat v úterý 3. března od 20 hodin.
Děj filmu je ve své podstatě jednoduchý, Marion Craneová (Janet Leigh) 40 tisíc dolarů od svého zaměstnavatele neodnese do banky, ale místo toho s nimi uprchne z města s vidinou nového lepšího života. Na noc se zastaví v nenápadném motelu u cesty, jehož majitel, Norman Bates (Anthony Perkins), má žít v domě nad ním se svou starou matkou. Ve slavné scéně ve sprše pak Marion přichází o život. A roztáčí se pátrání, které iniciuje Marionina sestra Lia (Vera Miles) a Marionin milenec Sam (John Gavin). Postupné kroky odhalují, že v domě nad motelem je až příliš mnoho záhad a že Normana Bates není jen vycpavačem ptáků.
Alfred Hitchcock natočil jeden ze svých nejslavnějších filmů podle románu Roberta Blocha v roce 1960. Práva k zfilmování knihy prý koupil anonymně za 9 000 dolarů a ve velkém skupoval i samotný náklad knihy prý proto, aby co nejméně lidí znalo konec nervy drásajícího příběhu.
Samotné natočení Psycha stálo asi 800 tisíc dolarů a film vydělal asi 40 milionů. Scéna, kdy je Marion zavražděna ve sprše, patří k nejcitovanějším a nejčastěji analyzovaným v dějinách filmu. Není divu. Pětačtyřicet sekund na plátně vznikalo celý jeden natáčecí týden, k jejímu vytvoření bylo prý potřeba na 80 různých dekorací a kamera Johna L. Russella ji snímala ze sedmdesáti různých pozic. Když ji pak režisér spolu s Georgem Tomasinim sestříhal a přidal k ní typickou hudbu Bernarda Hermanna, vznikla legenda.
Díky svému obrovskému úspěchu vznikla ještě dvě filmová pokračování příběhu a také televizní projekty, které navazovaly i předcházely původnímu filmu, žádný z nich se však svou kvalitou ke svému vzoru ani nepřiblížil. Totéž platí také o remaku z roku 1998, ve kterém se tvůrcům nepodařilo dosáhnout atmosféry původního snímku, přestože svou předlohu z velké části přetočili scénu po scéně.
