Vznik závislostí a dalších problémů způsobených především alkoholem a jinými návykovými látkami vystihuje dnes tzv. teorie systémová. Podle ní je zdraví i nemoc důsledkem nepřetržité interakce různých systémů (biologické charakteristiky, osobnost, rodina, vrstevníci, širší sociální okolí, dostupnost návykových látek a jejich cena, vliv reklamy a médií apod.). Tato systémová teorie poskytuje systémový rámec pro terapeutickou intervenci a učí identifikovat a ovlivňovat relevantní systémy, které se podílejí na vzniku a udržování závislosti. Smyslem léčby a prevence je přirozeně pravý opak výše popsaného stavu.
Markantní spotřeba alkoholu v České republice je zhruba 10 litrů 100% alkoholu na jednoho obyvatele za rok. Ne všichni pochopitelně trpí již rozvinutou závislostí na alkoholu, nýbrž somatickými a psychiatrickými komplikacemi škodlivého užívání. Další, jistě nezanedbatelný problém je spotřeba pervitinu a heroinu, která u nás vzrostla cca na 35 000 aktivně užívajících, ovšem daleko větší počet lze přičíst na vrub drog z konopí či tzv. drog tanečních (extáze apod.), jež patří mezi tzv. halucinogeny, tzn. látky způsobující poruchy vnímání či obraznosti. Neméně početnou skupinou jsou pak pacienti zneužívající sedativa a hypnotika (látky navozující uklidnění, spánek). Právě tato skupina pacientů je nejvíce postižena iatrogenním přičiněním, čili neuváženým předepisováním těchto léků bez předešlého psychiatrického konsilia. Do pozadí se nyní nedostává ani zneužívání organických rozpouštědel, jako jsou různá chemická ředidla, barvy, laky, lepidla atd. Je zde snadná dostupnost v prodejnách drogistického zboží a především velmi nízká cena ve srovnání s výše uvedenými. Zde potom vznikají velmi nebezpečné způsoby aplikace chemických látek např. v atmosféře, kdy si nemocný přehodí kus látky či plachty přes hlavu pro zajištění vyšší koncentrace chemické látky, a tudíž vzniká neobyčejně vysoké riziko ztráty vědomí, následného předávkování a smrti zadušením – především zvratky.
Léčba drogových závislostí obsahuje dnes velmi širokou škálu terapeutických postupů, kde kromě ambulantní léčby prostřednictvím anticravingových preparátů (craving = bažení), edukací, psychoterapií, existuje léčba ústavní, která samozřejmě v nevyhnutelných situacích jako poslední volba nezajišťuje sice vždy vyléčení, ale promptní posun v myšlení pacienta, především náhled na své problémy, problémy okolí, optimální řešení nepříjemných životních situací, do kterých se dostává každý z nás a ze kterých někteří klienti hledají právě pomoc prostřednictvím návykových látek.
MUDr. Roman Vybíral, psychiatrická ambulance, Therápon 98, a. s., Kopřivnice
