Radnice versus dotace

(Dokončení z minulého čísla)

V minulých příspěvcích jsem se zabýval finančním rozborem pronájmu budovy č. p. 117, ve které sídlí Základní škola svaté Zdislavy. Dnes bych se pokusil o zhodnocení etické. Nelze přece na jedné straně neustále zvyšovat daně a jiné poplatky, snižovat důchody a sociální dávky a na druhé straně dotovat soukromé subjekty, jakými Základní škola svaté Zdislavy dozajista je. Zejména v této době, kdy byly proti vůli velké většiny občanů ČR schváleny církevní restituce. Nikdo nenamítá, aby církev provozovala svou školu a aby do ní posílali rodiče své děti, pokud jsou přesvědčeni, že se jim dostane lepšího vzdělání než ve škole, jejímž zřizovatelem je město. Musí si však uvědomit, že do této volby je nikdo nenutil a je pouze na jejich zvážení, zda se jim takováto investice vyplatí. Nemám zde na mysli zisk finanční, ale zisk ve formě poskytnutého vzdělání. Takto musí postupovat všichni, kteří mají jiný názor než většina, nebo jsou přesvědčeni, že veřejné školy nesplňují jejich představu o způsobu vzdělávání. Bude záležet na katolické církvi, zda získané prostředky z restitucí použije na platy svých hodnostářů, religiózní činnost, vzdělávání nebo jako úlitbu těm, kteří se o restituce zasadili. Pokud se církev rozhodne financovat soukromé školy, kterých je zřizovatelem, tak v Kopřivnici má ideální možnost získat do vlastnictví školní budovu, která za tímto účelem byla našimi předky postavena. Určitě vyhovuje pro provozování školy lépe než bývalý tovární objekt. Mnou navržené řešení tak může uspokojit obě strany. Církev své nově získané prostředky může účelně využít a takto dokázat čistotu úmyslů, s jakými urputně usilovala o restituce, a město může prodat nebo pronajmout (samozřejmě za tržní nájemné) budovu, pro kterou v současné době nemá využití, a bez dotací není možnost financování přestavby k jinému účelu.

Ivan Telařík, člen Zastupitelstva města Kopřivnice

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.