V objektu byly naměřeny nadlimitní koncentrace 2-ethylhexanolu, v jedné třídě až 560 µg/m³, tedy několikanásobek hygienického limitu. Látka dráždí oči, dýchací cesty a může způsobovat bolesti hlavy. Výsledek? Děti byly po krátké době znovu přemístěny do dalších provizorních prostor, ale tentokrát nikoli kvůli rekonstrukci, nýbrž kvůli toxickému prostředí.

Odborná praxe dlouhodobě upozorňuje, že podobné problémy vznikají při pokládce neprodyšných podlahových krytin na nedostatečně vyschlý podklad. Vlhkost může vyvolat chemické procesy vedoucí ke vzniku 2-ethylhexanolu. Náprava obvykle znamená odstranění krytiny, zásah do podkladu a další nemalé náklady. To už není drobná závada, ale selhání řízení celé investice.

Zásadní otázka proto zní: plnilo město jako investor všechny své povinnosti? Byla před pokládkou podlah řádně proměřena vlhkost podkladu? Existují protokoly o kontrolách a stavebním dozoru? Byla rekonstrukce převzata bez výhrad, nebo se nad riziky přivřely oči?

Veřejné prostředky mají přinášet bezpečné prostředí pro děti, ne zdravotní riziko a další provizoria. Pokud pochybil zhotovitel, je na místě důsledná reklamace, uplatnění sankcí a případně právní kroky. Pokud selhal dohled investora, musí nést odpovědnost i vedení města. Nestačí uklidňující prohlášení a čekání, až problém „vyšumí“. Občané mají právo na jasné termíny, jasné kroky a jasná jména odpovědných osob.

Děti si zasloužily návrat do nové školky. Místo toho se po několika týdnech ocitly znovu mimo své třídy a návrat je v nedohlednu. Obrázek ať si každý občan udělá sám.

U projektů financovaných z veřejných peněz a zvlášť těch určených dětem musí být odpovědnost za chyby jasně pojmenována.

Robin Vojtović

zastupitel města Kopřivnice za SPD

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.