Na kolik si ceníte tuto nemovitost, občané? Odhad činí 3 mil. Kč.
Nepodléhejme laciným výzvám
Tento článek je reakcí na skoro mobilizační výzvu notorického stěžovatele a kverulanta (jak sám sebe hrdě označil) Ivana Telaříka. Jsou autoři, které ze zásady nečtu a tento patří mezi ně, ale na doporučení přátel („přečti si to, je to síla“) jsem se do článku v KN ze dne 11. 6. 2009 přece jen pustil. A síla to opravdu byla, bohužel v tom negativním smyslu.
Odpusťme panu zastupiteli jeho populistické výkřiky typu patriot, Kopřivničan, tatrovák, předkové na hřbitově. Ano, jistě, je to laciné a řada lidí na to slyší. Pomiňme i to, že zcela bez důkazů navozuje svým článkem zdání, že vedení města nehospodaří tak, jak by mělo. Vždyť na ta obvinění, co posléze vyšuměla, jsme si snad už zvykli.
Zamysleme se nad závažnějším tématem. Je smutné, že téměř dvacet let od sametové revoluce označuje pan Telařík uplynulé dvacetiletí zcela negativně za dobu krádeží, zatímco pozitivní změnu nevidí žádnou. Pane Telaříku, kdybyste se podobně projevoval dříve než v posledním dvacetiletí, tak jste tenkrát už dávno seděl v base a dnes jste mohl být hrdinou. Nebo máte pocit, že za minulého režimu se nekradlo ze společného? Já sám jsem v Kopřivnici začal žít až po revoluci, ale mluvím s občany a od nich se někdy dozvídám pozoruhodné věci - třeba o lidech, co si kdysi vesele z majetku Tatry nakradli na stavbu svých rodinných domků. Ano, obyvatelé Kopřivnice mají paměť a nikdo by je neměl urážet tím, že je bude považovat za sklerotiky, jimž je možné bez skrupulí namluvit cokoliv.
Jistě, doba je nyní těžší než dříve, spousta lidí přišla o práci a je těžké je přesvědčovat o tom, že se máme lépe než kdysi. Je to bohužel na druhé straně doba příznivá pro různé křiklouny a manipulátory, kterým je v období krize tak těžké nepodlehnout…
Autor zmiňované výzvy má přece jen v něčem pravdu - rozhoduje se ve volbách. A já pevně věřím, že rozumný volič vystaví spravedlivý účet - ve prospěch těch, co pro Kopřivnici pracují nebo těch, kteří tvoří konstruktivní opozici a také tím přispívají k rozvoji města. Ale rozhodně v neprospěch těch, co jen povykují a staví se proti každému, kdo momentálně město vede, ať je to kdokoliv.
Jiří Sumbal
člen zastupitelstva za ODS
Všem občanům Kopřivnicka!
(Dokončení)
Já zastávám názor, že je jedno, jestli prodávám majetek svůj, soukromý nebo majetek města. Město se přece majetku města nezbavuje, ale prodává ho a tudíž za nejvyšší možnou cenu. Tu směšnou sumu, na kterou kavárnu někdo odhadl, hájí vedení města tím, že jde o cenu obvyklou. Ale copak my se nacházíme v době „obvyklé“? My se přece nacházíme v době tržní. Já chci vědět, kolik můžu utržit za tuto nemovitost jako nevyšší možnou cenu. Jestli mi někdo kompetentní řekne, že jsou to pouze tři miliony, nechám si vypracovat odhad jiný.
Každý z představitelů města má nějaký majetek. Starosta, místostarosta mají nemovitosti a mne by zajímalo, zda by si je nechali ohodnotit za cenu tržní nebo obvyklou.
Jestliže si někdo v tomto městě myslí, že na všechno rezignuji, je na omylu. Budu pokračovat. Víte, Kopřivnice a její okolí má tady v okrese nejvyšší nezaměstnanost. Tatra už nám nepatří. Stát na ten stav, ve kterém je dnes a který já považuji za neutěšený, doplatil čtyři miliardy a prodal za hubičku americké firmě. To byla doba, kdy jsme si zřejmě mysleli, že když přijde někdo z Ameriky, tak nás zachrání.
Když jsem podal trestní oznámení na výši odhadu objektu kavárna, musel jsem pojmenovat všechno, o co se jedná. Musel jsem říct, na koho chci podat trestní oznámení. Podal jsem je na odhadce. Pan odhadce dal zase trestní oznámení na mne a já jsem tomu velmi rád. Jestliže jsem to byl já, kdo v tomto městě někoho poškodil, tak ať jsem postaven před soud. Jenomže víte, jak to dopadlo? Odložilo se jak moje trestní oznámení na pana odhadce, tak trestní oznámení pana odhadce na mne. A zase jedem dál, a tak si říkám, kde to má logiku. Jestliže jsem já svým trestním oznámením někoho poškodil, tak ať mě postaví před soud. Jestli poškodil někoho pan odhadce, měl by stát před soudem on. Ono se teď zdá, že jsem vlastně ten spor prohrál, ale všechno je relativní. V tom případě jsme vyhráli všichni, protože jsem zabránil tomu, aby se ta nemovitost prodala. Když to teď budou chtít prodat, budou muset nechat vypracovat nový odhad a to bude velmi zajímavé. O tu nemovitost je totiž obrovský zájem, a to musím dodat, že k ní patří ještě výměníková stanice.
Už jsem říkal jednou, že se rád projdu po hřbitově. Co náhrobek, to osobnost. Leží tu vedle sebe sedlák, obchodník, konstruktér nebo karosář... já je všechny vidím a rozumím tomu, co by nám dneska řekli. Nejspíš, že jsme se všichni zbláznili. Lačnost, touha po moci a penězích by se jim určitě nelíbila. Vyčetli by nám, že slušnost dnes považujeme za slabost. Jsem přesvědčen, že by nám také chtěli říct, že dnešní mocní, kteří si myslí, že jsou všemocní, by si měli uvědomit, že to může být pravda, ale jenom do chvíle, kdy si občané začnou hlídat svá práva a uvědomí si moc, kterou mají ve volbách.
Občané, nebuďte lhostejni k věcem veřejným!
Ivan Telařík,
člen zastupitelstva Hnutí NEZávislí
