Ivan Telařík
Bylo, nebylo
Tak obyčejně začínaly klasické české pohádky. Podobně se vyvíjela i kauza „ZŠ Mniší“. Ta ale spíše než pohádku připomíná absurdní komedii. Ale popořádku:
Vše začalo údajnou krádeží 30 000 Kč z objektu školy, kterými disponovala její ředitelka. Ředitelka školy byla zároveň i pokladníkem, byla zodpovědná za veškeré finanční operace školy. Z tohoto důvodu musela být s její osobou podepsána Smlouva o hmotné odpovědnosti v písemné formě. Takováto smlouva byla ředitelkou podepsána v roce 2013. Jelikož šetřením Policie ČR nebylo zjištěno překonání překážky údajným pachatelem krádeže, byla vykonána kontrola zřizovatelem školy, kterým je město Kopřivnice. Kontrolou byly zjištěny závažné nedostatky v hospodaření. Nejvážnějšími byl způsob uložení pokladní hotovosti a machinace s účetními doklady. Šetřením byla zjištěna absence jakékoliv pokladny a její pojistnou smlouvou požadované uložení v uzamčené skříni nebo stolu, což by alespoň v nejnutnější míře zabránilo zcizení hotovosti. To bylo i příčinou, že pojišťovna odmítla hradit vzniklou škodu. Skutečnosti zjištěné Kontrolním oddělením MÚ v Kopřivnici splňovaly podmínky pro okamžité rozvázání pracovního poměru s ředitelkou školy pro vážné porušení předpisů souvisejících s vykonávanou funkcí. Na otázku, proč se tak nestalo, musí odpovědět pracovníci radnice, do jejichž kompetence školství patří.
Protože městu Kopřivnice vznikla zcizením peněz škoda a pojišťovna ji odmítla hradit z důvodu nedodržení pojistných podmínek, byla škoda v souladu se Smlouvou o hmotné odpovědnosti uplatněna vůči ředitelce školy. Ta nejprve toto rozhodnutí přijala a začala škodu splácet podle dohodnutého splátkového kalendáře. Později však, zřejmě na radu nějakého právníka, přestala škodu splácet a navíc požadovala vrácení již zaplacených splátek. Jako důvod uvedla neplatnost Dohody o hmotné odpovědnosti, a to ne z věcných, ale z formálních důvodů. Je zde opět otázka, kdo zodpovídá za správný obsah takovýchto smluv. S žádnou z uvedených skutečností nebyli seznámeni členové rady města, kteří nejsou zároveň zaměstnanci radnice a vykonávají svou funkci jako neuvolnění. Ale i oni mají stejnou míru zodpovědnosti jako ti, kteří vykonávají funkci na radnici jako své povolání. Jakékoliv pochybení, byť i z důvodu špatné informovanosti, je mohou přivést do nepříjemné situace, v nejhorším případě i na „lavici obžalovaných“.
To se stalo i mi v případě kauzy ZŠ Mniší. Začalo to celkem nevinně. V měsíci červnu rada města schvalovala odměny ředitelům a ředitelkám škol, jejichž zřizovatelem je město Kopřivnice. Ředitelé a ředitelky se jednání zúčastnili osobně, aby mohli obhájit případné dotazy na zdůvodnění odměny a její výše. Pouze ředitelka ZŠ Mniší vyslala za sebe zástupkyni. Po přečtení jednotlivých návrhů, ve kterých byli všichni k odměnám navržení hodnoceni kladně, byly všemi členy rady města odměny schváleny. Jaké bylo později pro mne překvapení, kdy jsem byl některými občany osočován ze zpronevěření se předvolebním slibům. Tam jsem sliboval zprůhlednění rozhodování volených zástupců. Nyní, když jsem se stal členem koalice, tak prý jsem na tyto sliby zapomněl. Na dotaz, co tím kritik míní, jsem se teprve dozvěděl, co se v ZŠ Mniší odehrálo a odehrává. Ihned jsem si vyžádal zprávu o provedené kontrole ve zmíněné škole, s jejímiž výsledky nebyli členové rady města nijak seznámeni. Po jejím přečtení jsem po zodpovědných pracovnících radnice požadoval jejich stanovisko, jak budou situaci řešit. V tu dobu již probíhal spor mezi ředitelkou a vedením města o platnosti a neplatnosti Smlouvy o hmotné odpovědnosti, o způsobu úhrady škody vzniklé zcizením peněz a o nápravě porušování směrnic a jiných právních předpisů ředitelkou školy. V tuto dobu již prosákla kauza na veřejnost. Ředitelka (nebo jí spřízněná osoba) zorganizovala akci na její podporu a to se zdůvodněním, že proti její osobě je vedena štvavá kampaň. Ředitelka to prezentovala i v Kopřivnických novinách, cituji:
„Řadu měsíců jsem pod obrovským tlakem, vystavována nevysvětlitelným pomluvám ze strany radních, zadáváním nereálných termínů ke splnění úkolů, podrobována kontrolám na popud rady.“
Z uvedených důvodů pak podala dne 2.11.2015 rezignaci na místo ředitelky. Zároveň pak dopisem některým rodičů a občanům Mniší oznámila důvody svého odstoupení shodné s tím, co uveřejnila v KN. Její příznivci poté zorganizovali petici a shromáždění na obhajobu odstoupivší ředitelky a proti záměru zřizovatele školy na její sloučení se ZŠ Lubina. Shromáždění se uskutečnilo 26.11. v Mniší za účasti pracovnic radnice zodpovědných za školství, místostarostky Mgr. Rysové, Ing. Michálkové a starosty Ing. Kopečného. Rovněž byli přítomni i členové místní komise v čele s jejím předsedou Václavem Lichnovským.
Podle mých informací bylo hlavním tématem „vyštvání“ vynikající ředitelky zlými členy rady města v čele s mou osobou. Každý soudný čtenář si může z předchozího textu odvodit, že si ředitelka způsobila svůj odchod sama svým jednáním. Ještě mohla poděkovat za benevolentní přístup zřizovatele, kdy po zjištění závažných pochybení mohla být propuštěna ihned po provedené kontrole, tj. v květnu 2015. Místo toho dostala ještě odměnu!!!
Kromě prohřešků souvisejících s financemi se ředitelka dopustila i neméně závažného morálního pochybení, když zaměstnala pro zpronevěru trestně stíhanou bývalou ředitelku ZŠ v Rybí Magdalenu Turkovou. Když rozsudek nabyl právní moci, tak ředitelka neudělala nic proto, aby osoba pravomocně odsouzená dále nemohla působit jako pedagog, který má být vzorem pro mladou generaci. Ke zrušení pracovního poměru s odsouzenou došlo až na nátlak veřejnosti. V oblasti výchovy dětí nebo politiky nemůže být uplatňována tzv. presumpce neviny, ale naopak. Člověk stíhaný, (v případu bývalé ředitelky ZŠ Rybí byl 99% předpoklad, že bude i odsouzena) by se neměl angažovat ve veřejné funkci až do konečného vyřešení případu tak, jako je to například u policie, kdy je obviněný postaven mimo službu.
Na vzpomenutém shromáždění byla podpora ředitelky pouze zástupné téma. V tu dobu již byla bývalá ředitelka zaměstnána na jiné škole v okrese. Hlavním tématem bylo zvrátit připravované rozhodnutí o způsobu další existence školy, podrýt autoritu vedení města, rady města a hlavně moji, který jsem byl na shromáždění jmenovitě označen jako hlavní viník vzniklé situace.
Organizátoři shromáždění zorganizovali petici, kdy občany Mniší přivedli v omyl, že zřizovatel má v úmyslu školu zrušit. Ve skutečnosti byly pro radu města vypracovány 4 varianty možného řešení situace, kde zrušení školy byla varianta, která nepřipadá v úvahu do roku 2018, a to z důvodu udržitelnosti projektu rekonstrukce školy. Jako nejvýhodnější ze zbylých 3 variant je sloučení školy se ZŠ Lubina, kdy na každé škole by byla zřízena funkce vedoucí učitelka a vedením obou škol by byla pověřena současná ředitelka ZŠ Lubina. Tento model by kopíroval osvědčený model, který je využíván při řízení místních mateřských škol. Ředitelka ZŠ Lubina vykazuje dlouhodobě dobré výsledky jak v pedagogické oblasti, tak i při organizaci provozu školy a byla by zárukou, že takto bude pokračovat i v Mniší. Tímto krokem by byla minimalizována možnost, že výběrovým řízením bude vybrána taková osoba, která nedosahuje kvalit současné ředitelky ZŠ Lubina. Sloučení obou škol by bylo rovněž ekonomicky výhodnější, získané prostředky by se mohly využít na lepší finanční ohodnocení současných pedagogů. V oblasti čerpání finančních příspěvků z veřejných zdrojů by pak bylo možno získat jejich větší objemy z důvodu větší organizace. Tuto variantu ale odmítají organizátoři petice, kteří prosazují výběrové řízení na nového ředitele-ředitelku. K tomu je nevede „zdravý rozum“, ale zhrzenost nad tím, že ztratili ředitelku, se kterou byli nějakým způsobem spřízněni. Nebo snad rivalita s Lubinou, kdy se řídí heslem: „Jakékoliv řešení, třeba i blbé. ale naše?“ Svým počínáním vnucují vedení města něco, za co ale nenesou, a v budoucnu ani neponesou jakoukoliv zodpovědnost. Udělali si organizátoři petice průzkum, kolik dětí bude navštěvovat školu v roce 2019, kdy již nebude povinností udržet školu za každých okolností? Pokud bude škola pro budoucí vedení města ekonomickou zátěží, dovedu si představit variantu, že tato bude zrušena a žáci převedeni do škol v Kopřivnici. Do Lubiny to nebude možné, neboť tato škola je a bude plně vytížena.
Zarážející je i to, že se veřejně projednávala věc, o které mělo být teprve jednáno na zasedání rady města v následujícím týdnu dne 30.11.2015! Radní ještě nebyli seznámeni s návrhy řešení situace a autoři petice měli již řešení! Na dotaz, z jakých podkladů čerpali, bylo odpovězeno, že mají dobrý zdroj na radnici. Dle mého názoru situace vznikla nedostatečnou informovaností jak členů rady města, tak i občanů místní části Mniší. Kdyby byly v Kopřivnických novinách jednoznačně uvedeny příčiny vzniku kauzy, nemuselo dojít k současnému vyhrocenému stavu a veřejnému osočování, koho volit a koho nevolit v příštích volbách. Budu zvědavý, jak se zachovají největší obhájci samostatnosti školy, kdyby muselo dojít k jejímu zrušení v roce 2019. Tuto variantu si nikdo nepřeje, nejde ji ale vyloučit.
Závěrem bych se chtěl omluvit všem občanům a zvláště pak mým voličům za to, že jsem v červnu tohoto roku byl jedním z těch, kteří odsouhlasili odměnu ředitelce ZŠ Mniší Mgr. Zdarsové, a tak ochudil městskou pokladnu o značnou částku peněz, které mohly být vyčerpány na rozumnější věc. Omluvou by mi mohlo být to, že jsem nebyl informován o prohřešcích tamní ředitelky. Neznalost ale neomlouvá, příště si dám větší pozor a nezvednu ruku pro odměnu, pokud nebudu plně přesvědčen o její oprávněnosti.
Ivan Telařík
člen Rady města Kopřivnice
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
