Herec a publicista Luděk Eliáš se minulý týden s kopřivnickým publikem dělil o své těžko pochopitelné zkušenosti, které jako vězeň A 2026 získal v nacistických koncentrácích. FOTO: D. MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Nejen setkání s pamětníkem holocaustu, ale zároveň i s mužem obdivuhodné vitality, vzorem životního nadhledu a vynikajícím vypravěčem nabídla v pátek 27. března beseda s Luďkem Eliášem.

Dvaadevadesátiletý herec, publicista a moderátor byl hostem kulturního domu a jeho vyprávění si nenechalo ujít několik desítek lidí v malém sále kulturního domu. Luděk Eliáš přes svůj vysoký věk ke svému publiku hovořil spatra víc než hodinu bez jediného zaváhání, a dokonce po celou dobu vestoje. I obecně známé skutečnosti o hrůzách holocaustu v podání jejich přímého svědka a účastníka působily mnohem silněji.

Luděk Eliáš začal své vyprávění o prvních projevech útlaku, které jako člen sekulární židovské rodiny zažil na začátku války. Pokračoval vyprávěním o internaci v Terezíně, transportu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi i pochodu smrti, ve kterém na sklonku války došel ze Sachsenhausenu do Litoměřic. Hluboce lidský rozměr jeho mnohdy nepříjemně mrazivému vypravování dodávala detaily.

Eliáš se rozhovořil například o významu divadla, poezie i dalších druhů kultury pro obyvatele terezínského ghetta nebo zavzpomínal na to, že i ve zdech pevnosti, ve které bylo internováno víc než 40 tisíc lidí a téměř neexistovalo soukromí, se dokázal zamilovat. A právě románek s dívkou, kterou poznal v Terezíně, byl jedním z motivů, který mu dal dostatek síly přežít všechny nepředstavitelné útrapy, které prožíval později jako vězeň číslo A 2026.

„Prosil bych vás, a hlavně ty mladé, abyste vždycky hodnotili lidi individuálně a jednotlivě podle toho, co je na tom kterém člověku dobrého nebo špatného. Podle toho, kdo je pilný nebo líný, ale nikdy podle původu nebo barvy pleti, protože to si žádný člověk nevybírá,“ uzavíral své vypravování Luděk Eliáš.