Asi si budeme muset na ty zprávy a s nimi související opatření zvykat. Tak jako v pohádce Sůl nad zlato nakonec dochází zpupný král k poznání, že i obyčejná sůl má cenu větší než k životu v podstatě neužitečný drahý kov, budeme muset podle chmurných vizí odborníků i my pochopit, že v současnosti relativně hojná voda se může v budoucnu změnit na strategickou surovinu. Slané mořské vody, abychom opět připomněli slavnou pohádku, je spousta, kvalitní vody sladké ale čím dál, tím méně.



Globální problémy klimatu jsou často akorát k tomu, aby nad nimi člověk mávl rukou, případně zalistoval v nové knize hlavy státu a označil je rovnou za nesmysl. Období sucha už přece známe z minulosti a zákazy zalévání nebo rozdělávání ohňů v lese nejsou nic nového. V případě vody jde ale o něco víc než jen o počasí. Průmyslový způsob pěstování lesa a rozlehlé lány polí postupně zbavily krajinu schopnosti zadržovat větší množství vody. A nejen to. Potoky jako Kopřivnička mohou sloužit jako odstrašující příklad necitlivosti vůči vodě. Ta se v regulovaném korytě nestačí ani pořádně rozkoukat a už je daleko za městem.



Zahrádkáři, kteří marně vyhlížejí každý větší mrak, z letošního léta šťastní nebudou. Neustálé zalévání je vysilující, ale když už není odkud brát, je to ještě složitější. Nezbývá než jim přát dlouhý a vydatný déšť. Všeho ale s mírou. Před deseti lety by asi tyto řádky každý člověk na Moravě nejraději proklel.



Michal Polášek