P ř í b o r - Každoročně provádějí myslivecká sdružení sčítání zvěře. Jednak to ukládá zákon, a také proto, aby myslivecký hospodář věděl, jaký je stav zvěře po zimním období a v jakém zdravotním stavu.



Příborské myslivecké sdružení má dvacet členů, ale ne všichni se na sčítání zvěře podíleli. Termín si určili na sobotu 26. února od sedmi do deseti hodin. Honitba Příbor I. je rozdělená na pět úseků. „Samotné sčítání zvěře se provádí tak, že se postaví dva nebo tři pozorovatelé na daný průsek v lese a pozorují, kolik a jaké zvěře projde. Zvěř na průsek natlačuje několik honců, kteří procházejí lesem. Musí se to dělat pomalu a klidně, především s ohledem na množství sněhu, aby se zvěř zbytečně nevysilovala. Po sčítání jsme se sešli na chatě, kde myslivecký hospodář sepisoval zjištěné stavy. Řeč přišla také na zdravotní stav zvěře. Samozřejmě zvěř nejde spočítat přesně na jeden kus. Dobrý myslivec, který jednou nebo dvakrát týdně v zimě zakrmuje, ví, kolik a jaká zvěř ke krmelci a k zásypům chodí, a také, kolik zvěře v zimě uhynulo, neboť nachází jejich padliny,“ popsal postup sčítání Petr Černoch, dlouholetý člen příborského mysliveckého sdružení.



Příborští zjistili, že početní stav srnčí zvěře odpovídá bonitě honitby, která je předepsána předpisem. „U srnčí zvěře jsme mírně nad kmenový stav. To je i proto, že se v současné době zvěř stahuje do lesa, kde je před zimou lépe chráněna. Zajíců jsme napočítali kolem sto dvaceti. U bažantí zvěře je stav trvale špatný. Je otázkou, jak se nám podaří v rámci odchovů bažantů v umělých líhních je do přírody doplnit a kolik jich přežije. Koroptve vymizely,“ uvedl Černoch ke stavu zvěře. Příborští mají dále v revíru několik divočáků, kteří se stáhli z okolí, ale jinak nic neobvyklého při sčítání zvěře neobjevili, ani stopy jelení zvěře či pumy.

Dana Hoďáková