Jeho sbírka dnes čítá více než tisíc válečků. Ty dělají radost nejen jemu, ale prostřednictvím půjčovny, kterou provozuje, i v podstatě komukoliv, kdo o ně projeví zájem. Až do 8. června je možné část jeho sbírky vidět na výstavě Mizející řemeslo v Muzeu na Fojtství. K návštěvě možná naláká i následující rozhovor s Ondřejem Matulou.

Jaký byl váš první kontakt s malířskými válečky a co vás přivedlo ke sběratelství?

První vzpomínku mám od babičky, kde byly válečkem vymalované hostinské pokoje. Výmalby pocházely ještě z dob jejích rodičů, takže jako dítě jsem ten styl vnímal jako něco samozřejmého. Pak mě ale překvapila kamarádka, která v roce 2019 dělala absolventskou výstavu a váleček použila v jedné své práci. Říkala, že sehnat malířský váleček byl obrovský problém. Nechápal jsem to. Pro mě byly válečky něco úplně běžného. Nedalo mi to spát, zkusil jsem je sám sehnat. Zjistil jsem, že na internetu existuje půjčovna, ale byla chaotická a nepřehledná. Řekl jsem si, že to zvládnu udělat mnohem líp, a navíc to bude zábava. Rozhodl jsem se udělat perfektní sbírku a vzory seřadit podle období a módních vln. Když válečků přibývalo, došlo mi, že je čas je zkusit i historicky zařadit. Zavolal jsem tehdy do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, abych se místo odborné rady dozvěděl, že válečky vlastně nesbírají. Tehdy mi došlo, že to je trefa do černého.

Kam jste se za těch pět let, co válečky sbíráte, posunul a jak dnes vypadá vaše sbírka?

Sbírání malířských válečků postupně rozšířilo mé pole působnosti. Dnes sbírám i šablony, které se používaly před válečky. Kontaktuji pamětníky, hledám informace v archivech. Sbírku postupně dokumentuji a systematicky třídím. Zajímám se i o historii, sepsal jsem článek, který shrnuje dějiny československých malířských válečků.

Kolik válečků dnes máte a jak s nimi pracujete?

V současnosti mám asi 1100 válečků. Zhruba 500 jsem už vyzkoušel na zdi a zkatalogizoval. Z těch pěti set je asi 425 unikátních vzorů. Dvojníky skladuji zvlášť jako záložní kusy. Práce je s tím hodně. Válečky musejí být správně uložené, aby se nedeformovaly. Hlavně ty starší často lidé skladovali v krabicích, kde na ně negativně působily změny teplot, výpary ředidel a podobně. Já válečky zavěšuji do takových žebříčků, které si vyrábím a které zajišťují, že se dále nedeformují. A když zrovna nemaluji, věnuji se psaní textů nebo rešerším z archivních materiálů.

To vypadá jako časově velmi náročný koníček. Jak to zvládáte?

Je to šílené. Se ženou máme tři děti, takže si musím čas doslova urvat. Většinou si jednou týdně vyhradím hodinu nebo dvě. Buď testuji nové válečky, nebo se věnuji katalogizaci či rešerším archivních zdrojů. Ale pořád mě to baví.

Váš přístup působí velmi systematicky, skoro až vědecky. Je to záměr?

Ano. Od začátku jsem věděl, že nechci jen hromadit. Sběratelství má často ten nešvar, že se promění v bezhlavé shromažďování. Potkal jsem jiného sběratele, který měl všechno naházené na jedné hromadě, a já jsem si řekl, že takhle to dělat nechci. Chci, aby sbírka měla smysl a řád.

Půjčujete válečky veřejnosti. Jak půjčovna funguje a je o ni zájem?

Zájem je, řekl bych, tak akorát, aby to bylo stále hobby a nestával se z toho byznys. Několikrát do roka mi někdo napíše, že by si chtěl půjčit konkrétní váleček. Pošlu mu ho i s nářadím a návodem, a lidé mi často s vráceným válečkem posílají i fotky svých výmaleb. To mě vždycky potěší, zvlášť když vidím, že návod funguje.

Kdo jsou typičtí klienti vaší půjčovny?

Většinou jsou to lidé, kteří chtějí zkrášlit svůj interiér. Nejčastěji jsou to dámy, které si chtějí vyzdobit třeba jednu stěnu v bytě. Občas mě osloví i designéři, kteří váleček chtějí využít v realizacích pro své klienty. Skvělou zkušenost jsem měl s paní restaurátorkou, která renovovala interiér kostela a hledala způsob, jak obnovit malovanou napodobeninu trámu. Narazila na můj web a našla přesně ten vzor, který potřebovala. Díky tomu jsme váleček mohli přesně zařadit a vím s jistotou, že tento vzor válečku se používal už ve 30. letech.

Dodáváte k válečkům i návody na použití. Jak vznikaly?

Zkušený malíř zvládl výmalbu takřka od oka, ale pro lidi, kteří drží malířský váleček v ruce poprvé, je to něco úplně jiného. Válečkování vyžaduje pečlivou přípravu a rozměření, jinak výsledek nebude pěkný. Všechny válečky z půjčovny jsem osobně vyzkoušel, abych věděl, že fungují. Zájemcům můžu poradit, se kterým válečkem se jim bude pracovat dobře a který je bude trápit. Válečky testuji na zdi ve sklepě, kterému vznešeně říkám „ateliér“.

Část vaší sbírky je aktuálně vystavena v Kopřivnici. Jak výstava na Fojtství vznikla a jaké na ni máte ohlasy?

Celou výstavu vymyslel můj starý kamarád Ondřej Šalek, který mě do toho navezl, takže mě tato možnost prezentace těší o to víc. Vybral jsem zástupce nejčastějších výrobců a vzory se vztahem k regionu. Válečky se vyráběly v Gumárnách Zubří, v menší dílně v Ostravě nebo ve Výrobním družstvu Slezanka v Bohumíně a Javorníku. Ohlasy se ke mně moc nedostávají, ale lidé mi po zhlédnutí výstavy sami nabízejí, že mi věnují válečky, které našli doma po rodičích, takže věřím, že je výstava zaujala a baví je.

David Macháček