Studenti kopřivnické střední průmyslové školy přicházejí 27. listopadu 1989 podpořit generální stávku do centra města. Revoluční události v Kopřivnici začaly asi o týden dřív.
FOTO: ARCHIV TATROVÁK
K o p ř i v n i c e (dam) - Tajemstvím zahalený je začátek sametové revoluce v Kopřivnici. Pamětníci i dobové prameny se shodují v tom, že první viditelnou akcí, která nastartovala překotné změny, byla manifestace na zdejším náměstí ve čtvrtek 23. listopadu. Tajemstvím tehdy bylo, kdo vlastně shromáždění, které avizovaly letáčky vylepené na různých místech města, svolal a o nic jasnější to není ani po dvaceti letech.
Rukou psaná výzva, která se objevila v ulicích města už 21. listopadu, zvala na demonstraci na podporu studentských požadavků. Lidé se měli sejít se svíčkami v rukou právě 23. listopadu v šest večer u kostela. Přestože tehdejší tisk psal, že někoho výzva rozesmála a u jiných budila pobouření, jisté je, že zafungovala. Ve smluvený čas se totiž na náměstí sešlo 500 až 800 lidí.
„Šli jsme na náměstí po první oficiální diskuzi, která probíhala v M-klubu. Přišli jsme na místo a nic se nedělo. Nikdo nevěděl, kdo manifestaci svolal, a vypadalo to, že se nikdo mluvit nechystá. Tak nakonec vzal iniciativu do svých rukou někdo, kdo s námi přišel z klubu. Už ani nevím, kdo to byl,“ vzpomíná na první demonstraci v Kopřivnici Dagmar Rysová. Podobně vzpomínají na první demonstraci i další přímí účastníci. „Když jsem tam přicházel, tak tam už stál dav lidí. Já jsem zůstal stát jako opařený, začal jsem se prodírat do středu shromáždění, tam byl Petr Boháč, Libor Gajdušek, Miloš Fuska, Luboš Sazovský a možná i další a nezávisle na sobě jsme se začali snažit ten dav silou vlastních hlasivek nějak korigovat,“ přidal svou vzpomínku Radek Burša.
O nesmělém začátku demonstrace referoval na svých stránkách i Tatrovák z 1. prosince 1989. Akci prý zahájil mladík, který vystoupal na vyvýšenou plochu před památníkem padlých a prohlásil, že sice neví, kdo akci svolal, ale že když se lidé sešli, že ji zahájí zpěvem státní hymny.
Vzhledem k tomu, že demonstrace následovala po diskuzním setkání s vedením města i Tatry v M-klubu, na náměstí se objevili i tehdejší pohlaváři. Jako první shromážděným svůj pohled na věc řekl tehdejší generální ředitel automobilky Stanislav Tichavský. Následně byl přečten text studentského prohlášení. „Všechno se to odehrávalo bez jakéhokoliv ozvučení a nasvícení. Byla to živelná a technicky vůbec nepřipravená akce,“ přidal další kousek skládačky Lubomír Sazovský.
Přesto se prý lidé na náměstí dožadovali diskuze s představiteli tehdejší moci. Na náměstí prý dav žádal odpovědi nejen na to, kdy padne vláda, ale třeba i na to, proč toho dne nevyšla Mladá fronta. Došlo ale i na místní otázky a už ten večer se prý lidé ptali po soše T. G. M. a volali po jejím znovuvztyčení. V závěru první demonstrace byli pak účastníci pozváni na další, která se měla uskutečnit o den později v sedmnáct hodin a už měla mít pevnější program i technickou podporu.
„Dvacátého čtvrtého jsem šel na městský národní výbor požádat o povolení pro tu druhou ohlášenou manifestaci. To jsem pochopitelně nezískal. Jednal jsem osobně s tehdejším předsedou městského národního výboru Václavem Kunčíkem a ten řekl jednoznačně ne. Takže jsme se rozešli s tím, že stejně bude i bez povolení,“ zavzpomínal Radek Burša.
Další lidé, kteří se vlastně dali dohromady teprve předchozí večer na náměstí, se zase snažili získat aparaturu pro ozvučení, i tady přišel striktní zákaz. „Nakonec mikrofon, zesilovače i reprobedny vynesl bez povolení z Tatry Jirka Novák a jen díky němu se nám podařilo splnit slib z předchozího večera,“ řekl další z vůdců tehdejších protestů Petr Boháč.
Z podvečerních shromáždění na náměstí se na několik následujících dní stala tradice a opakovaly se každý den vždy ve stejnou hodinu až do generální stávky 27. listopadu. Začátek revoluce v Kopřivnici byl tedy úspěšný, ale stále má punc drobné záhady. „Opravdu by mě moc zajímalo, kdo tu manifestaci tehdy svolal těmi letáky. Bylo by příjemné, kdyby se ten člověk třeba teď po letech přihlásil,“ nechal se slyšet Radek Burša.
