Kopřivnice (dam) – Talent roku 2015 Štěpán Kozub v jedné z hlavních rolí Shakespearovy hry inscenované divadlem, které tuzemská divadelní kritika už podruhé v řadě vyhlásila scénou roku. Taková je nabídka na dnešní sváteční večer v Kulturním domě Kopřivnice. Ve čtvrtek 13. dubna totiž aktuální divadelní abonmá vyvrcholí titulem Něco za něco v podání ostravské Komorní scény Aréna.
Něco za něco patří mezi méně často uváděné komedie legendárního alžbětinského dramatika. Tato komedie paří k těm titulům, které nemají diváka jen pobavit, ale mají poměrně ostře poukázat na určitý společenský problém. V tomto případě se William Shakespeare zaměřil na téma korupce moci a spravedlnosti. V podání režiséra Ivana Krejčího a dramaturga Tomáše Vůjtka, tvůrčí dvojice z ostravské Arény, je hra nesmírně aktuální. Poměrně komplikovaný děj, který i po škrtech v původním textu vydá na 2 hodiny a 40 minut podívané, stojí na příběhu vévody Vincentia, který na oko opouští své državy a moc na přechodnou dobu předá ctihodnému Angellovi. Ten sice má pověst spravedlivého soudce, ale velmi rychle podlehne opojnému kouzlu absolutní moci, kterou začne využívat tím nejodpornějším způsobem. Komplikovaná síť intrik, kterou vytvoří, se nakonec stane pastí i pro něho samotného a spravedlivý vládce se nejen mnohé dozví o charakterech svých poddaných, ale uštědří jim také důraznou výchovnou lekci.
Inscenace v podání souboru Komorní scény Aréna, doplněného o hostující herce Přemysla Bureše a Pavla Cisovského, klade, jak je v divadle zvykem, důraz na herecké provedení. V tomto případě se režisérovi povedlo dokonale skloubit přednes původního Shakespearova textu v překladu Martina Hilského s pohybovou stránkou v přirozeně kompaktní celek. Asi nejnáročnější herecký úkol čeká na zmíněného Štěpána Kozuba, který v hlavní roli hraje nejen knížete samotného, ale také knížete v převleku za mnicha a navíc čas od času tak trochu vystupuje z role, aby konání svých postav ještě komentoval. Skvělý je také padouch Angello Marka Cisovského. Vynikající jsou i představitelé často drobných rolí.
Atmosféru představení pak dodává střídmá scéna, ale především hudba Nikose Engonidise a zvláště časově nezařaditelné dominantně černo-bílé kostýmy Marty Roszkopfové.
Začátek představení na půdě velkého sálu kulturního domu je tradičně v sedm hodin večer.
