Slavnostního otevření kopřivnického stadionu se 29. května 1955 účastnil osobně i olympionik Emil Zátopek. FOTO: ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ

Když v únoru 1921 založili místní fotbalisté Sportovní klub Kopřivnice, stanovili si jako jeden z prvních cílů vybudování vlastního hřiště. Dlouhá léta však hráli na pronajatém továrním hřišti. Až v létě 1947 zakoupil Sportovní klub Tatra pozemek pod koupalištěm se záměrem zřídit nové centrální sportoviště v místě, kde se nepočítalo s rozšiřováním závodů Tatra. Výstavbu stadionu zahájili členové SK Tatra ve spolupráci s MNV slavnostně v březnu 1948 Národní směnou práce za účasti téměř čtyř stovek osob. Městem prošel průvod s nářadím a na stavebním místě došlo k slavnostnímu zahájení prací. Pro nedostatek financí a další nejasnosti však stavební práce prakticky nezačaly. V závěru roku 1948 došlo v Kopřivnici k nucenému sjednocení tělovýchovy do jediné organizace s názvem Tělovýchovná jednota Sokol Tatra Kopřivnice, čímž se sjednotil také majetek dosavadních tělocvičných jednot a sportovních klubů.

Budování Zátopkova stadionu se rozeběhlo až počátkem padesátých let úpravami terénu. Bylo zapotřebí přesunout asi čtyřicet tisíc krychlových metrů zeminy, což probíhalo bez většího nasazení těžké stavební techniky. Následovalo zřízení kanalizace, drenáže a budování stupňovitých ochozů. Kromě činnosti placených dělníků ze Slovenska výstavba probíhala pracovní povinností členů Sokola a dobrovolnými i placenými brigádami občanů. Stavbu finančně a materiálně zajistil Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport a výrazně přispěly i závody Tatra, například zapůjčením nákladních automobilů nebo nasazením pracovních sil.

Zátopkův stadion s kapacitou dvacet tisíc diváků byl velkolepý projekt zahrnující hrací plochu pro kopanou, běžeckou dráhu, zařízení pro atletické disciplíny, plochou dráhu a tzv. „Bránu borců“. Svým architektonickým řešením se jednalo nejen o stadion krajského měřítka, ale ve své době šlo o jeden z nejmodernějších stadionů ve střední Evropě, který se měl stát podle tehdejšího tisku „perlou Kopřivnice“.

V říjnu 1954 proběhla na nedokončeném stadionu první oblastní plochá dráha a začala se zde hrát fotbalová utkání. Ke slavnostnímu otevření došlo během první okresní spartakiády, uspořádané u příležitosti oslavy desátého výročí osvobození. Spartakiáda začala v sobotu 28. května 1955 lehkoatletickými závody a vystoupením akrobatické skupiny Svazarmu. Program pokračoval slavnostní akademií, koncerty, pionýrským táborem a ohňostrojem.

V neděli 29. května byla veřejnosti slavnostně předána první etapa výstavby stadionu a předseda závodní rady n. p. Tatra oficiálně oznámil pojmenování stadionu po kopřivnickém rodáku Emilu Zátopkovi. Na pojmenování stadionu se usneslo plénum místního národního výboru již v srpnu 1948 po úspěchu Emila Zátopka na letních olympijských hrách v Londýně. Zátopek se stal hlavním hostem slavnostního otevření stadionu a z improvizované tribuny pozdravil účastníky spartakiády. Absolvoval také besedu s občany a setkání s místními dětmi.

Zátopkův stadion bylo nutné dokončit, což obnášelo především stavbu kryté tribuny pro tisíc diváků vybavené restaurací a zázemím pro sportovce. V sedmdesátých letech pak došlo k výměně škváry za travnatý povrch na fotbalovém hřišti. Zátopkův stadion zažil nesčetně plochodrážních závodů, fotbalových i atletických utkání. Patrně největší akcí byla spartakiáda v roce 1980 nazývaná „Kopřivnický zázrak“, kdy zde cvičilo na pět tisíc tři sta cvičenců při návštěvě více než deseti tisíc diváků.

Po pětašedesáti letech od otevření se stadion Emila Zátopka dočkal zásadní opravy a snad se dočká také obnovení pojmenování. Neboť poté, co Zátopek upadl kvůli svým politickým aktivitám po okupaci v srpnu 1968 v nemilost tehdejšího režimu, vytratilo se z užívaného pojmenování stadionu jeho jméno. A to i přesto, že usnesení pléna místního národního výboru ze srpna 1948 o pojmenování stadionu jménem Emila Zátopka neměl v průběhu tzv. normalizace odvahu nikdo z tehdejších činitelů změnit.

Ondřej Šalek,

Muzeum Fojtství