Čas rychle letí, praví jeden z oblíbených povzdechů nad životem. Přestože to často zní už jen jako jedno z informačně vyprázdněných a otřepaných klišé, nikdy více si jeho pravdivý obsah neuvědomíme než při pravidelně se opakujících událostech. Takovou je třeba právě konec školního roku. Bez ohledu na to, kolik let je jednotlivým školákům, jsou v jednom okamžiku úplně všichni žáci a studenti o rok starší. Například o čtvrťákovi, který si tento týden převezme vysvědčení, se už neřekne, že ukončil čtvrtou třídu, ale že půjde do páté. Drobnost, které si v běžné řeči nikdo nevšimne, je ale jasným důkazem onoho běhu času.



Lehký pesimismus z úvodu má ovšem nepřekonatelného konkurenta. Tím je radost z nejkrásnějšího období pro školou povinné v roce. Letní prázdniny neklepou, ale už přímo buší na dveře. Děti se do nich určitě pustí s energií sobě vlastní. Přejme jim to, stejně jako radostné křepčení při oslavě konce školy deváťáky před kulturním domem. A jak tedy ty dva měsíce prožít? Na to univerzální návod není a ani být nemůže. Možností je nevyčerpatelné množství od táborů počínaje až po dovolenou s rodiči v oblíbeném Chorvatsku.



Jedním dechem je ale vhodné poznamenat, že od úsměvu není daleko k pláči. Statistici totiž spočítali, že naše země patří k těm horším v počtu úrazů dětí v Evropě. I když jsou děti podle výše uvedeného rok od roku starší a zkušenější. Možná právě proto mají prázdniny „jen“ dva měsíce.



Michal Polášek