Jak služba funguje, přiblížila Lenka Štěpánová, vedoucí a sociální pracovnice azylového domu a noclehárny na příkladu. Z důvodu anonymity jsou osobní údaje uživatele služeb pozměněny. Pan Slávek (62 let) službu azylového domu využil zhruba před třemi lety. „Když přišel jako žadatel v doprovodu svého bratra Jiřího, kdy přišli oba o své dosavadní bydlení, tak neměl ponětí, že takové služby ve městě jsou. Panu Slávkovi byla služba azylového domu popsána, byly probrány podmínky a pravidla služby. Vypsali jsme žádost o sociální službu azylový dům. Už při vstupních pohovorech bylo zřejmé, že bratři nemají mezi sebou dobré vztahy, oběma byla služba poskytnuta, ale byli ubytováni každý na jiném pokoji. Pan Slávek byl svobodný, bezdětný a kromě bratra, taktéž uživatele azylového domu, neměl nikoho, na koho by se obrátil o pomoc,“ uvedla Lenka Štěpánová. V minulosti bydleli bratři v domě po rodičích, v jedné půlce on a ve druhé bratr s rodinou. „Jiří kvůli svým dluhům a zálibě v pití alkoholu o vše přišel a nastěhoval se k bratrovi. Pan Slávek chtěl bratrovi pomoci, a tak mu podepsal směnku, na kterou si pan Jiří vzal úvěr. Tu posléze neplatil a bratrovi to neřekl. Pan Slávek do té doby vedl spokojený život, měl svůj dům a práci v automobilce, kde pracoval od svého vyučení. Netrvalo dlouho a do domu pana Slávka začali chodit výzvy k úhradě. Pan Slávek slepě věřil svému bratrovi a doufal, že vše vyřídí a zaplatí. To se nestalo, a tak byl dům dán do dražby a oba skončili na ulici,“ přiblížila historii vedoucí azylového domu.

Již po krátké době pobytu v azylovém domě šlo pozorovat, jak jsou oba bratři rozdílní. Pan Slávek dodržoval veškerá pravidla a ubytovací řád služby. Bylo znát, že potřebuje hlavně klid a prostor k přemýšlení, jak se svým životem dál naloží. Hlavním cílem bylo našetřit si peníze na kauci, sehnat si pronájem a řešit dluhy, které byly na jeho jméno. Jeho bratr byl jiný, byl občas i konfliktní a vztahy na pokoji byly někdy vyhrocené, což bylo podpořeno jeho konzumací alkoholu. „Pan Slávek každý měsíc odkládal část peněz a šetřil si na kauci. To se nelíbilo jeho bratrovi, který byl zvyklý, že jej ještě finančně podporuje. Peníze nikdy bratru nevracel a o dluhy nejevil zájem, ale každý měsíc tvrdil opak, aby nějaké peníze ještě z bratra vymámil. Pan Slávek s pomocí podpory našich pracovníků své peníze ‘uhájil‘ a Jiřímu nepůjčil. Za pár měsíců si pan Slávek našetřil na kauci a společně se svou pracovnicí začali hledat pronájem. Ač měl doporučení z azylového domu, tak nálepka ‘klienta’ nevyvolávala u majitelů bytů pochopení. Nakonec byla oslovena i realitní makléřka, která okrajově příběh pana Slávka znala z vyprávění a dopomohla mu k pronájmu 1+kk. Necelý rok trvalo panu Slávkovi, než se po psychické stránce stabilizoval, ujasnil si své cíle a pracoval na nich. Také byla sjednána následná pomoc z Armády spásy, aby za panem Slávkem docházeli preventivně, aby se neocitl opět na ulici,“ okomentovala situaci Lenka Štěpánová a dodala, že doposud pan Slávek v podnájmu bydlí a je již na starobním důchodě. Bratrovy exekuce se nezbavil, ale vzhledem k věku se pan Slávek již nechce do ničeho pouštět. Peníze, které mu zůstávají, pokryjí jeho potřeby a zajišťují mu i důstojné stáří.