V podstatě ani nemusíte zajít do centra a poznáte, že je město opět po roce plné novodobých poutníků. Stačí třeba jen to, že mnohem hůře hledáte místo k parkování. A vyrazit si jen tak se podívat s dětmi nebo vnoučaty na kolotoče se rovná hazardování buď s obsahem peněženek, nebo se spokojeností ratolestí. Obraz pouti pak už dokreslují jen spousty lidí, hlasitá hudba a vůně či naopak zápach něčeho na roštu.



Od časů, kdy bylo centrum pouti u kostela, narostla zábava o posledním srpnovém víkendu do velkých rozměrů. Nahrazuje tady den nebo slavnost obce, které jsou časté v okolí. Pokud si ale odmyslíme ukřičené kolotočáře, tak se oslavy obce a pouť neliší. Stánkaři jsou totožní, motivy k návštěvě akce podobné a davy lidí jako by se naklonovaly. Pouti budiž k dobru atrakce pro děti, slavnostem zase více kulturního programu a určitý tmelící duch. Říct o jednom, že je už z principu lepší, ale jen tak nelze. Může se stát cokoliv: nepřízeň počasí či konkurence jiné akce a z předem zaručeného úspěchu je propadák.



Letošní kopřivnická pouť se nevymykala z obvyklého standardu. Dojem kazily jen odpadkové koše, které pro množství kelímků, krabic či sáčků nebylo k večeru skoro vidět. Je to daň konzumu, na druhé straně by ale nebylo od věci se zamyslet, jak motivovat prodejce i zákazníky k nevytváření hromad odpadu. Například zálohované kelímky dokáží z mnoha lidí udělat dobrovolné čističe jako mávnutím kouzelného proutku. Michal Polášek