Výstava Merkuru, která probíhá současně ve všech třech budovách Regionálního muzea v Kopřivnici, je pochopitelně největším lákadlem pro kluky. Nadšením ale nešetří ani jejich otcové a dědové. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice - Ne každý může říci, že se mu podařilo splnit si své dětské sny, to ovšem není případ Jiřího Mládka. Tomuto muži se podařilo svou dětskou fascinaci stavebnicí Merkur přetavit v něco velkolepého. Dnes je nejen největším sběratelem Merkuru, ale pravděpodobně také největším odborníkem na historii tohoto víc jak devadesát let starého hračkářského fenoménu. Minulý čtvrtek oslavil Jiří Mládek osmašedesáté narozeniny a slavil je v Kopřivnici. Právě na tento den totiž připadla vernisáž výstavy Merkur, kterou v následujících týdnech budou svým návštěvníkům nabízet všechny expozice. Kromě kytice se součástkami Merkuru Jiřího Mládka potěšil také rozsah zdejší výstavy. Díky tomu, že své expozice nabídla všechna zdejší muzea, bylo možné vystavit sbírku v takovém rozsahu, o jakém doposud sběratel mohl jen snít. V Technickém muzeu jsou k vidění velké modely z Merkuru, na Fojtství jsou historické stavebnice a všechny informace o vývoji Merkuru a jeho variant od dvacátých let minulého století do současnosti. V Šustalově vile je pak k vidění expozice vláčků vyráběných pod značkou Merkur a je zde také tvůrčí dílna, kde si každý návštěvník může z Merkuru něco postavit.

„Mám z toho opravdu radost, v takovém měřítku jsem zatím ještě své věci nevystavoval, a to mám za sebou už víc jak osmdesát výstav Merkuru,“ nechal se slyšet Jiří Mládek v úvodu rozhovoru, ve kterém poodhalil nejen kořeny své vášně pro stavebnici z charakteristických děrovaných plíšků.

Jaká byla vaše cesta ke stavebnici Merkur v dětství?

V dětství byla ta cesta hodně trnitá. Jako dítě jsem Merkur nikdy pod stromečkem nenašel, zatímco spolužáci jej měli a stavěli si z něj. Měl jsem ale to štěstí, že v domě bydlel kamarád a ten mělo doma Merkuru veliké množství. Moc ho to ale nebavilo, on měl raději Merkur vláčky, takže stavěl železnice a natahoval koleje a já jsem mu k tomu montoval šraňky, nadchody, nádražní budovy a podobně. Bral jsem to jako takovou dětskou křivdu, že všichni v okolí měli Merkur, a já ne. Takže jsem udělal rozhodnutí, že až budu velký, tak to odčiním a koupím si ten největší Merkur. Jak šel čas, začalo se mi to plnit až do té míry, že dneska mám největší sbírku dírkatých stavebnic na světě. V čemž mě utvrdili mí přátelé a merkuroví příznivci, kteří pátrali po internetu a žádného podobného blázna, jako jsem já, bohužel nenašli.

Když jste se k Merkuru dostal jako dospělý, bylo to hned se záměrem začít jej sbírat?

Ta myšlenka ve mně pořád vrtala, když jsem kdekoliv Merkur viděl, tak jsem byl nadšený, no, a pak jsem se oženil, narodil se mi syn a tím se to rozjelo. Přišel jeden Merkur, druhý, třetí, pak už toho byla plná skříň. Stavěli jsme se synem Eiffelovku a museli jsme to dělat na balkoně, protože měla tři metry a do bytu se prostě nevešla. Propuklo to naplno a tehdy se ještě pořád „sbírčička“ postupně rozšiřovala. O mnoho let později přišly zdravotní problémy, musel jsem odejít do invalidního důchodu a najednou jsem měl obrovskou spoustu času, byl jsem zvyklý pořád něco dělat a Merkur se mi přímo nabízel. Takže jsem začal stavět jeden model za druhým. Pak už mě to začalo málem vytlačovat z bytu, takže jsem se přestěhoval na venkov a seznámil jsem se s Jaromírem Křížem, majitelem a výrobcem Merkuru, a domluvili jsme se na realizaci dalšího mého snu. Tím bylo muzeum Merkuru. To mělo nejprve vzniknout v jeho továrně, ale nakonec se využila bývalá zemědělská škola v Polici nad Metují. A dnes je zde expozice, která rozhodně stojí za vidění.

Říká se, že Merkur má vliv na rozvoj technických schopností u dětí, ovlivnil vás i v tomto směru?

Já jsem celoživotní technik. Vyučil jsem se soustružníkem, pak jsem studoval střední průmyslovou školu strojní a Strojírenský institut v Praze, pracoval jsem v nástrojárně a strojní a stavební údržbě v ČKD a pak ještě podnikal ve stavebnictví. Vztah k technice mám možná dán částečně i geneticky, jsem spřízněn s rodem stavitele a mecenáše Josefa Hlávky, takže asi něco tam zřejmě přeskočilo, ale Merkur v tom určitě taky hrál velkou roli.

Jak rozsáhlá je dnes vaše sbírka?

Mám to malinko zkatalogizované. Když vezmu jen stavebnice, tak těch je přes dvě a půl tuny. Mám jich asi 1 200 kusů od různých malinkých, které váží pár set gramů, až po veliké komplety, třeba i víc než patnáctikilogramové. Většinu času je velká část sbírky v muzeích na putovních výstavách. Zhruba polovina mi stále ale zůstává doma ve stodole, která je přestavěná na takové mé merkurové království. Je zaplněná bednami plných stavebnic.

Jaká je vlastně historie Merkuru?

První krkatá stavebnice na světě byla patentována v roce 1888 v Německu. Vymyslel ji Gustav Lilienthal, bratr známého vzduchoplavce. Ta stavebnice byla dřevěná, ale ten princip už tady byl. Já vždycky říkám, že všichni ostatní výrobci, a těch bylo ve světě jen v minulém století přes 250, už byli jen pokračovatelé. Asi nejslavnější konkurent Merkuru stavebnice Meccano vznikla v Británii, kde si ji její tvůrce Frank Hornby nechal patentovat v roce 1901. Rozvinul ji do té šíře, že za čtyři roky od patentu už měl továrnu se čtyřmi tisíci zaměstnanci. Autor Merkuru Jaroslav Vancl se narodil v roce 1890 a už v roce 1904 existuje první kabinetní fotografie Merkuru. Ale cesta k výrobě byla ještě daleká. Jaroslav Vancl si nechal Merkur patentovat v roce 1922 a celosvětový patent mu byl všude přiznán. On nikoho nenapodoboval, převzal myšlenku toho, čemu já říkám “dírkatý zázrak”, ale udělal to úplně geniálně. Na rozdíl od jiných výrobců zavedl metrický systém. Dírky jsou centimetr od sebe a zavedl jednotné šroubky. Tím dosáhl daleko lepší propojitelnosti a neskutečné variability. Součástky vymyslel geniálně, všechno do sebe perfektně zapadá a stavět z toho je velká radost. Zkoušel jsem stavět i z jiných stavebnic a bylo to mnohem obtížnější.

Jaké je dnes rozšíření Merkuru ve světě?

Když se podívám na zahraniční webové stránky, kde se stavitelé z celého světa chlubí svými výtvory z dírkatých stavebnic, tak tam je k vidění nejvíce právě Merkuru. Rozšířené je ještě staré Meccano a zahlédl jsem tam i jiné stavebnice. Merkur se stále vyváží do celého světa, je v něm úspěšný.

Co je podle vás na Merkuru nejzajímavější?

Je to stavebnice trvalé hodnoty. Setkávám se stavebnicemi, jejichž obaly jsou dnes po desetiletích ve velmi bídném stavu, ale dílky, z těch se dá stavět dál. Když jsou malinko zarezlé, dají se snadno opravit a slouží dál. Je to stale funkční. Je hračka, kterou můžete klidně předat vnoučatům.

David Macháček