K o p ř i v n i c e (ili) - Na seniory jsme se obrátili s dotazem, jakým způsobem se stravují.
Vladimír Hanzelka (76 let) - Neumím vařit a po smrti manželky mi chvíli trvalo, než jsem se zorientoval. Z počátku jsem opravdu nevěděl, na koho se obrátit.
Julie Hyvnarová (74 let) - Vařím sama, protože mě to pořád baví. A tím, že jsem sama, tak si vařím jenom to, co mám ráda. Většinou najednou na dva dny, tak mě to vůbec nezatěžuje.
Antonie Juříčková (67 let) - Střídám to. Přes zimu si vařím, ale jak sleze sníh, tak si chodím na obědy.
Petr Koliba (84 let) - Manželka vaří, tak mám vystaráno.
Vlasta Červenková (69 let) - Pravidelně vařím, ale když chodíme na zahrádku, tak odebíráme obědy zavařené ve sklenicích. Mají dlouhou trvanlivost, dobře se převážejí a je s nimi minimální práce.
Valentýn Vaněk (71 let) - Na obědy chodím od té doby, co jsem přestal pracovat. Má to výhodu, že po sobě nemusím umývat nádobí a navíc si ještě povykládám se známými.
František Hromádka (70 let) - Pro důchodce vedle bydlení představuje jídlo největší položku. Pokud žila manželka, náklady na vaření pro dva nebyly tak vysoké jako pro jednoho. A to nemluvím o pracnosti a čase. Proto raději na obědy chodím.
