Jan Vašek
Před padesáti lety 2. dubna 1958 se konal pohřeb předválečného a poválečného starosty Sokola Jana Vaška, zesnulého po více než osmiletém věznění v komunistickém žaláři ve Valdicích. Podle přísných instrukcí věznice nesměla být rakev s pozůstatky politického vězně přístupná pro veřejnost, nesmělo být zveřejněno datum pohřbu a pohřeb musel být proveden v naprosté tichosti.
Navzdory těmto nařízením se kopřivnická veřejnost zúčastnila pohřbu politického vězně v neobvyklém počtu, a tak vyznělo pietní loučení jako tichá politická demonstrace. Průvod se vydal z domu smutku (rodný dům vdovy Žofie Vaškové), tehdejší ulicí Odboje (výstižný název), směrem ke Štramberku, aby se vrátil hlavní ulicí na místní hřbitov. Pohřební vůz se zastavil u rodného domu zesnulého, kde náčelník Sokola, bratr Karel Vašek, položil na rakev věnec se státní trikolorou a černou stuhou jako poslední poděkování. Na hřbitově se za sokolskou rodinu rozloučil smutečním projevem kopřivnický učitel bratr Tvarůžek. Smuteční akt vyvrcholil zpěvem státní hymny. Nikoho z přítomných nepřekvapilo, že po letitých útrapách vdova paní Žofie Vašková u hrobu zkolabovala. Její zdravotní stav byl natolik podlomen, že léčení se protáhlo na několik let.
Osud umožnil Janu Vaškovi žít ve svém rodišti (za posledních dvacet let) pouze čtyři roky: v roce 1938 z vůle německého nacismu musel ultimativně do 48 hodin opustit Sudety, v červenci 1949 byl ozbrojeným komandem STB (ne německým, ale českým) zatčen a až do své smrti (26. března 1958) vězněn. Od podzimu 1938 do jara 1958 bydlel v Kopřivnici pouze čtyři roky. Přes tuto skutečnost Kopřivnice nezapomněla na svého rodáka a mimořádně početnou účastí na pohřbu vzdala hold čestnému člověku a vlastenci odhodlanému bojovat za pravdu, demokracii a svobodu nás všech.
Josef Bayer