Hrad Schauenstein se na rozdíl od našeho Schauensteinu (Šostýna) zachoval až do současnosti.
FOTO: ARCHIV
Není to pouze polská Koprzywnicza, která má, jak už jsme psali v čísle 33 Kopřivnických novin, vazbu na oblast severovýchodní Moravy a naše město. V roce 1984 vyšla v bavorském Mnichově zajímavá studie Wolfganga Wanna s názvem „Der Rattenfänger von Hameln“, jež široce pojednává o biskupu Brunovi ze Schauenburka a jeho čilé kolonizační činnosti v Čechách a na Moravě.
Některé zajímavé souvislosti a postřehy předkládáme v překladu: V odstavci 15 se zabývá moravskými hrady Schauensteinem (Šostýnem) a Schaumburgem (Šaumburkem). „...ještě silnější náznak na biskupův domov na Weseře prozrazují jím na moravském panství založené dva hrady. Ten první, Schauenstein (Šostýn), ležící asi 15 km východně od Mmoravské brány a postavený v půvabné krajině Novojičínské pahorkatiny mezi léty 1270 a 1280, připomíná hrad stejného jména na schaumburgském území při Obernkirchenu mezi Hannoverem a Mindenem. Také v blízkosti hradu Schauenstein ležící obec Nesselsdorf (Kopřivnice) a hrad obtéká potok Kopřivnička, ten je možné spojovat s podobným Nesselbergem (Nettelberg), kde sídelní hrad schaumburgského hraběte byl postavený nad Weserským údolím, i zde je list kopřivy součástí erbu hrabat ze Schaumburgu. Druhý hrad jménem Schaumburg, jehož stavbu biskup Bruno v roce 1227 plánoval a v následujících letech také provedl, upomíná přímo na biskupovo domácí sídlo a místo narození. Stejně jako domovský hrad nad Weserou byl v blízkosti dnešního poutního místa Hostýn v pískovcových Hostýnských vrších založený Schaumburg okolo roku 1274, který se stal střediskem jeho hrabství organizovaného správního obvodu. Tady chtěl biskup bez rozmyšlení svému rodišti zcela vědomě postavit pomník, který svým rytířským obsazením a kolonizovanému okolí měl být zrcadlovým obrazem krajiny v okolí Wesery.“
Wolfgang Wann v této své studii odkazuje na dolnosaské erby, které se na severovýchodní Moravě objevují: „...některé erby moravských rodů a měst vyvolávají také vzpomínky na domov v povodí Wesery. Nejstarší, od roku 1289 prvně dosvědčený erb města Opavy se třemi červenými, dolů obrácenými krokvemi ve stříbrném poli, je možno srovnávat s erbem ravensbergských hrabat, kteří jako vazalové biskupa Bruna kdysi kolonizovali Moravu. Vztahy města Opavy k Ravenbergům byly dány. Příslušníci tohoto rodu, jako Mikuláš z Ravensbergu, který se roku 1282 z Moravy vrátil do dolnosaské vlasti, dále Mikuláš z Choryně, pokrevní příbuzný Ravensbergů, který také nosil erb této rodiny, byli činní na Moravě jako biskupovi lokátoři. Mikuláš z Choryně je už před rokem 1281 prokazatelně hradním pánem na moravském Schaumburgu a jako takový působil ještě v roce 1297 kolonizátorsky v tomto moravském hrabství.
Stejný ravensbergský erb mají v tuto dobu také v prostoru Moravské brány okolo roku 1240 příslušná hrabata z Hueckeswagenu, která svůj stejnojmenný sídelní hrad mají v Sauerlandu nad řekou Wupperou. Na Moravě kolonizovali z hradu stejného jména (dnešní hradní zřícenina Hukvaldy v okrese Frýdek-Místek).
Naposledy je nutno připomenout, že erb hrabat ze Schaumburgu, list kopřivy, v přestylizované formě se nachází v erbu biskupství Olomouc – roku 1329 prvně doložené – použitý patrně na počest novozakladatelů moravské diecéze.“
Ačkoliv víme, že většina badatelů se shoduje v názoru, že biskup Bruno nebyl zakladatelem hradu Šostýna, jsou tyto myšlenky dr. Wanna hozenou rukavicí, kterou se budou muset historikové ještě zabývat.
Jiří Tichánek
