Nováčkem 16. ročníku diskuzního setkání Myšlenky TGM a současnost byl minulý týden poslanec Petr Gazdík. Kromě něj si mohli lidé poslechnout názory Martina Komárka, Pavla Pecháčka, Radka Kubička a dalších.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Osobnosti politiky, médií i dalších oblastí společenského života se před týdnem sjely do Kopřivnice na již 16. ročník setkání Myšlenky TGM a současnost. Akce organizovaná lidmi z okolí zdejšího Masarykova demokratického hnutí se uskutečnila minulý čtvrtek ve velkém sále kulturního domu a tradičně vyvolala zájem řady lidí.
Po krátkém pěveckém vystoupení školáků v úvodu účastníky setkání pozdravili starosta Kopřivnice Josef Jalůvka, předseda slovenské Společnosti Milana Rastislava Štefánika Ján Tatár, zakladatelka charitativního hnutí Na vlastních nohou Běla Gran Jensen či místopředsedkyně Masarykova demokratického hnutí Lidmila Ripová.
Pak už přišla řada na diskuzní příspěvky pozvaných hostů. Ti letos dostali od organizátorů velmi volné zadání pro svá zamyšlení. „Slova k zamyšlení jsme jako téma letošního ročníku vybrali z jednoho prostého důvodu. Masaryk říkal, že demokracie je diskuze a chci-li diskutovat, musím přemýšlet. Nás zajímalo, jak různé osobnosti reagují na aktuální problémy, jaký k nim mají postoj a jak se dívají do budoucnosti,“ řekl Ladislav Cvíček, moderátor podvečera, s tím, že vzhledem k tomu, že hosté jsou lidé zkušení, kteří toho v životě hodně dokázali, jejich slova mají svou váhu.
Jako první se svým příspěvkem vystoupil komentátor MF Dnes Martin Komárek. Ve své řeči se podobně jako většina jeho následovníků alespoň okrajově zmínil o prezidentské volbě. Podle jeho názoru je ve společnosti jasná poptávka po změně stylu politiky a po něčem, co on sám nazval neburanskou politikou. Své přesvědčení si podepřel také hlasováním, kdy se v sále na otázku, kdo je spokojen se stávající politickou situací, zvedla jedna jediná ruka. „Neexistuje žádná šance na reformu politických stran a stávajícího politického systému, pokud nevznikne nové hnutí, které ve jménu kompetence, slušnosti a nekradení nevyhraje volby. A já jako občan si velmi přeji, aby něco takového vzniklo,“ uzavřel své vystoupení Komárek.
Následovat mělo vystoupení ředitelky kabinetu ministryně kultury Markéty Ševčíkové. Ta ovšem musela svou účast ze zdravotních důvodů odříci, a tak dostal prostor další nováček na místním masarykovském fóru poslanec Petr Gazdík. Ten své vystoupení uvedl africkým příslovím, které prý zní „Nezahazuj nůž, který tě pořezal.“ K onomu příslovečnému noži pak přirovnal demokracii, která je podle něj také užitečným nástrojem, který sice může ublížit, ale není špatný. „Naše demokracie potřebuje změnu, ale někteří lidé by tento užitečný nástroj nejraději zahodili nebo zničili. Vím, že náš nůž potřebuje očistit od korupce, vulgarity, neslušnosti a od toho, že lidé se k sobě občas přestávají chovat jako lidé,“ řekl Gazdík. Nejsilnější je podle něj demokracie v obcích a městech, kde lidé na své volené zástupce dohlédnou, s rostoucí vzdáleností od voličů se prý pak demokracie stává abstraktnější. Politici by si podle Gazdíka měli uvědomovat nejen moc, kterou jim voliči dávají do rukou, ale také druhou stranu téže mince, kterou je podle něj odpovědnost.
Po Gazdíkovi jen krátce promluvil, účastník všech šestnácti ročníků Myšlenek TGM rozhlasový novinář Karel Michal, který poděkoval za podporu zrušenému Českému rozhlasu 6. Následoval pak už diskuzní příspěvek dalšího žurnalisty Radko Kubička. Ten byl tradičně poměrně pesimistický v pohledu na budoucnost. „Na rozdíl od Martina Komárka se domnívám, že z naší situace moc není cesta ven,“ řekl Kubičko a zmínil několik stran, do kterých byla při jejich založení vkládána naděje a skončili velmi neslavně. Kubičko také neopomenul nedávnou volbu hlavy státu, podle jeho slov je neuvěřitelné, že česká politika může upadnout do takového marasmu. „Nově zvolený prezident si získal hodně hlasů tím, že využíval demagogie a vyslovených lží,“ řekl Kubičko. Miloše Zemana označil za představitele nejhoršího levicového marasmu, ale nešetřil ani Karla Swanrzenberga, který je podle něj zase představitelem nejhoršího pravicového marasmu. „Tento všeobecný marasmus je velice neefektivní pro stát. Strašně se plýtvá státními prostředky a to, co se bere důchodcům nebo zdravotně postiženým, se proplýtvá na předražených zakázkách,“ uvedl Kubičko.
Právo posledního slova tradičně patřilo emeritnímu řediteli Svobodné Evropy Pavlu Pecháčkovi. Ten mluvil o tom, jak Českou republiku vnímají v zahraničí. Slávu zemi prý dělají hokejisté, několik vynikajících vědců, dobré automobily, vědci nebo česká charita. Jméno České republiky ale utvářejí prý také hádaví kverulanti, kteří za to nejhorší zlo považují třeba Evropskou unii a národ spíš rozdělují, než spojují. Ve své krátké řeči se Pecháček krátce dotkl také otázky církevních restitucí, když nevyřešený vztah státu a církve označil za téměř čtvrt století trvající ostudu. Zásadní problém Pecháček nevidí v ekonomice ani politice, ale v mezilidských vztazích. „Kultura lidských vztahů se promítá do všeho. Zloba, závist, zášť. Bez lepších lidských vztahů nikdy nebudeme šťastní,“ nechal se slyšet Pecháček.
