K o p ř i v n i c e (jfk) - Už padesát let skloňují kopřivničtí sportovní fandové slovo házená. Kulatiny tento bezesporu nejúspěšnější kolektivní sport ve městě, jehož začátky se datují na květen roku 1959, oslavil v sobotu 6. června. Pojďme si připomenout za jakých okolností házená ve městě vznikla, její rozvoj, dosavadní vrcholy slávy i poslední desetiletí, které se právě uzavírá.
Oddíl, tehdy ještě české házené, založila v květnu 1959 skupinka sportovních nadšenců vedená aktivními sportovci Oldřichem Klosem a Josefem Dobiášovským. Proč právě házená? Důvodem byla mimo jiné popularita tohoto sportu z předválečné doby, kdy se v Kopřivnici, hlavně v DTJ, házená hrála. Prvním předsedou se stal Vlastimil Chemij, prvním trenérem Miroslav Monsport. Primárními úkoly, které na členy nově vzniklého, mimochodem 13. sportovního oddílu Tatry, byla úprava zpustošeného hřiště bývalé DTJ a nábor mládeže.
K prvnímu utkání seniorského družstva došlo 9. srpna 1959 na turnaji v Albrechtičkách, přičemž již za týden kopřivnický tým sehrál první mistrovský zápas krajské soutěže v Hrabové. Hned první rok působení v ní si Kopřivnice překvapivě zajistila postup do krajského přeboru, v roce 1961 pak do tehdejší divize.
Významným mezníkem byl v následujícím roce přechod z české házené na mezinárodní s tím, že žáci byli zařazeni do okresního přeboru, dorostenci do oblastní soutěže a muži do krajského přeboru II. třídy. Zkušenosti z této soutěže muži zúročili v sezoně 63/64 postupem do krajského přeboru I. třídy a hned v té následující pak TJ Tatra vybojovala po tuhém kvalifikačním boji postup do II. ligy. V dlouhé historii kopřivnického sportu tak získali vůbec první ligovou příslušnost právě házenkáři. Málokdo dnes tuší, že se v té době hrála v Kopřivnici i ženská házená, pro přetrvávající problémy spočívající v nedostatku hráček a trenérů však došlo v roce 1968 k jejímu zrušení.
Už v roce 1971 byl vůbec poprvé do širšího reprezentačního výběru ČSSR zařazen i odchovanec Tatry - Jiří Kriške. V roce 1976 koketovali s reprezentací Jan Neumann a Petr Tovaryš. Velmi úspěšný byl František Brůna a reprezentantů přibývalo. Za všechny jmenujme Františka Dobeše, Jaroslava Víta, Zdeňka Marka, Miroslava Bajgara, Josefa Mündleina, Jaroslava Kučerku, Jiřího Krčmáře, Jaroslava Jiránka, Libora Hrabala, Pavla Rašku, Tomáše Kutáče, Miroslava Machalu, Lubomíra Veřmiřovského a úspěšného trenéra Jiřího Kekrta. Ve stejném období se jména kopřivnických odchovanců začala objevovat také v dorosteneckých či juniorských výběrech.
V roce 1974, tedy patnáct let od založení oddílu, byla definitivně dokončena přestavba zchátralého hřiště DTJ na stadion s velmi kvalitním zázemím. Vlastní haly, po které toužili, se házenkáři dočkali v roce 1976, tedy v sezoně, kdy se áčku zdařil historický postup do I. ligy. Jako nováček pak v následující sezoně získala Tatra pod vedením trenéra Jiřího Mayera fantastickou druhou příčku za Duklou Praha. Dalšího výraznějšího úspěchu v nejvyšší ligové soutěži Kopřivnice dosáhla v sezoně 85/86, kdy skončila za koučování Jiřího Kekrta druhá, opět za Duklou.
Se společenskými změnami v roce 1989 došlo i na formování nové struktury tělovýchovy a sportu. V roce 1990 získal oddíl házené při TJ Tatra samostatnou právní subjektivitu a vznikl tak KH Tatra Kopřivnice. Po druhé příčce v roce 1986 a řádce umístění ve středu tabulky se klubu v sezoně 92/93 již pod taktovkou Jiřího Nováčka podařilo vybojovat titul přeborníka ČR. Ještě v následujících dvou sezonách se kopřivnická házená pohybovala na výsluní nejvyšší soutěže, v sezoně 93/94 vydobyla druhé místo za Prešovem, takže opět byla prvním českým týmem, a v sezoně 94/95 místo třetí.
V té době hrála Tatra ve všech evropských pohárech a mimo jiné byla sparingpartnerem družstva spojených států v přípravě na olympijské hry jak u nás, tak na turné v USA. Právě tyto sezony klubu i přes ekonomické těžkosti paradoxně herně vyšly, následoval však hluboký útlum doprovázený odchodem klíčových hráčů (Jiránek, Mžik, Krčmář, Raška), z nějž se klub dostal až na přelomu tisíciletí.
V sezoně 1999/00 Kopřivnice spadla až na samotné dno extraligové tabulky, což nevěstilo nic dobrého. Následoval však nečekaný zlom. Pro sezonu 2000/01 byla vytvořena mezinárodní Interliga (H.I.L.). Do té šlo prvních šest týmů dosavadní extraligy, zbývajícím šesti a dalším šesti dosud prvoligových družstev byla přisouzena nově zformovaná I. liga. Kopřivnice do ní vykročila s cílem skončit alespoň v první šestce, zrodilo se ale velké překvapení. Tým, který třetím rokem vedl trenér Miroslav Bartoň, soutěží procházel jako nůž máslem a nečekaně ji vyhrál. Na základě toho si zahrál s Allriskem Praha baráž o H.I.L. Neuspěl v ní, ale následovaly velice solidní sezony, v nichž se Kopřivnice pohybovala na špici I. ligy a v sezoně 2005/06 pak návrat do znovu zformované extraligy. Vzhledem k amatérským podmínkám si v ní nekladla a ani neklade přehnané cíle. Snaží se držet krok se silným středem tabulky, a to se jí daří. Důkazem je letošní sezona, v níž tým reálně bojoval o čtvrté místo v základní části. Nakonec skončil v play-off osmý, lehké zklamání si ale několikanásobně vynahradil v Českém poháru, kde absolutně nečekaně porazil v semifinále Duklu Praha a ve finále se Zubří dlouho sahal po celkovém vítězství. Porážka o branku mu přisoudila stříbro, i to je ale v novodobé historii Českého poháru rozhodně skvělé.
Výčet všech úspěchů, kterých kopřivnická házená za uplynulé období dosáhla by tento rozsah článku několikanásobně přesahoval. Dík každopádně patří všem lidem, kteří se na jejím postupu a setrvání mezi českou elitou podíleli a podílejí. Tedy jak trenérům a hráčům, z nichž se některým podařilo prosadit do reprezentace či v zahraničí, tak v neposlední řadě obětavým nadšencům a funkcionářům, kteří stáli a stojí v pozadí.
