K o p ř i v n i c e (ili) - Vánoční svátky jsou od nepaměti spojeny s pověrami a zvyky, které se mnohdy dodržují ze setrvačnosti, aniž by jejich aktéři znali pravý význam či důvody jejich vzniku. K těm známým patří krájení jablka, lití olova nebo pouštění lodiček, už méně známé je sledování stínů. Proto jsme se dovolili v předvánočním čísle novin nakouknout pod roušku vánočních tradic.



Zlaté prasátko se podle tradic zjevuje za odměnu o Štědrém večeru těm, kdo se po celý den až do východu první večerní hvězdy postí. Tento zvyk patří k těm nejtajemnějším a dodnes není tato tradice zcela objasněna. Prase však bylo v předkřesťanských dobách symbolem slunce a o zimním slunovratu, na který připadají křesťanské Vánoce, se sluneční kotouč ujímá vlády a noci se pomalu zkracují. Protože půst o Štědrém dni se dříve nebral na lehkou váhu, pomáhaly prasátku hlídat děti i méně laskavé vánoční bytosti. Dohlížel na ně ‘svatý šprech’, který by prý nezaváhal nezbedovi provrtat bříško, aby se přesvědčil na vlastní oči, že je skutečně prázdné.



Jiný zvyk se traduje při rozsvícení světla, kdy se všichni dívají po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře.



Krájení jablka je jedním z nejznámějších a nejdodržovanějších zvyků. Přepůlením jablka kolmo na osu by měla vzniknout z jadřince pravidelná hvězda symbolizující zdraví v příštím roce. Je-li hvězda deformovaná nebo čtyřcípá, předpovídá těžkou nemoc nebo smrt.



Zvyk lití olova se dodržuje sporadicky. Stačí však nad plamenem na kovové naběračce rozžhavit kousek olova k bodu tání, který se opatrně přelije do nádoby s vodou. Podle vzniklých tvarů se pak domýšlí, co koho v příštím roce potká. Tady je nutné zachovávat při manipulaci s olovem nejen velkou opatrnost, ale být nadán i značnou představivostí.



Pouštění lodiček si většinou vynutí všechny malé děti. Zvyk, při kterém se pouštějí v lavoru s vodou rozpůlené skořápky se zapálenými svíčkami, si děti zkoušejí už v mateřské škole. Pokud se lodička drží při kraji, bude se její majitel držet v příštím roce doma. Pokud pluje do středu nádoby, čeká ho daleká cesta. Stejně tak se tento zvyk aplikoval na délku života. Čí lodička plula nejdéle, toho čekal dlouhý život.



Svobodné dívky házívaly po štědrovečerní večeři ze sebe střevícem. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Špička směřující ke dveřím značila svatbu a odchod z rodného domu.



Pod talíře na štědrovečerní večeři se dává několik kapřích šupin, aby svému majiteli zajistily po celý rok dostatek peněz.