Komorní orchestr Kopřivnice hrál minulý týden v Katolickém domě program složený z vyššího populáru.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e - Irský svátek svatého Patrika letos v Kopřivnici připomenul nečekaně kromě kapely Celtic Cross také skotský dudák Václav Rout. Muzikant, který se svým, u nás netradičním nástrojem provázel jako oficiální dudák státníky a korunované hlavy, bavil publikum koncertu nejen svou hrou, ale i historkami o tom, jak jej při cvičení proklínají všichni jeho sousedé nebo jak je díky svému hřmotnému nástroji nahluchlý na levé ucho. Routův nástroj a jeho cesta k němu byl také tématem krátkého rozhovoru.



Jak se rodilý Plzeňák jako vy stane místo chodským skotským dudákem?



Uslyší skotské dudy a bláznivě se do nich zamiluje. Já jsem jako malé dítě slyšel skotské dudy a úplně jsme jim podlehl. To je tak nádherný zvuk, takže vlastně ani nejde nepodlehnout.



Hrával jste dřív i na české dudy?



Já jsem celý život hrál na úplně jiné nástroje. Na ty české dudy jsem paradoxně hrál až na škole skotských dudáků přímo ve Skotsku. Tam jsem potkal kamaráda, který sbírá dudy z celého světa. Měl i jedny domažlické, strčil mi je do ruky a řekl, že když jsem z Čech, tak ať na ně zahraji. Já jsem si ani neškrtnul, držel jsem to poprvé v ruce, je to úplně jiný nástroj. Měch mají na druhé straně, používá se jiný prstoklad a celý systém hraní na ten nástroj je úplně odlišný. Ale uvažuji, že by bylo dobré, abych se jako Čech alespoň základy hry na naše dudy naučil.



Když říkáte, že jste prošel jinými nástroji, na co všechno jste před dudami hrál?



Housle, trubka, benjo, harmonika, kytara, flétny. Na všechno jsem se učil hrát ve škole, rozhodně nejsem nějaký samouk. Například na skotské dudy člověk ani nemůže být samouk, to prostě není možné. Musí vás vždycky poslouchat někdo jiný a opravovat vaše chyby, protože sám se člověk vůbec neslyší. Navíc, když se učíte na dudy, hrajete nejdřív na úplně jiný nástroj, učí se na speciální cvičnou píšťalu bez mněchu. Na tu se hraje obvykle rok a půl, dva roky, než se člověk naučí základy a vůbec dostane dudy do ruky.



S hrou na skotské dudy jste začal kdy?



To bylo v roce 1999. Já a ještě dva mí kamarádi jsme historicky první skotští dudáci v celé východní Evropě. Tady nebyl nikdo a my jsme měli to štěstí, že jsem potkal přítele z Ameriky, který od malička hrál na tento nástroj, a ten nás začal učit. Pak následně jsme začali jezdit do Skotska do školy hry na skotské dudy a tam se vlastně jezdím zdokonalovat do dneška.



Kolik je vás dnes u nás v republice?



Lidí, kteří mají u nás skotské dudy, je dost, ale ne všichni na ně hrají originálním skotským způsobem. Mnozí si způsob hry upravili a hrají na ně spíš jako na flétnu. Skotské dudy ale vyžadují specifický prstoklad. V současné době je opravdových skotských dudáků v republice asi jedenáct.



Dá se na tyto dudy hrát i jiná hudba než skotská?



Dá a často se hraje. Například We Will Rock You od Queenu je velmi populární skladba, kterou hraje i Národní dudácký soubor Skotska. Skotské dudy používá řada metalových nebo punkových kapel. Já teď například nahrávám techno cédéčko. Bude to klasický dudácký repertoár, ale s techno podkresem. Ale nedá se na dudy zahrát všechno. Mají totiž rozsah jednu oktávu a nedají se hrát všechny půltóny. Nástroj navíc má starší ladění se sníženým sedmým tónem, takže je to trošku omezující a člověk musí vybírat repertoár, který je schůdný. David Macháček