Bývalá plavkyně Petra Klosová vypadá v práci spokojeně. Důležité pro ni je, že může předávat své sportovní zkušenosti dalším lidem.
FOTO: JANA FEILHAUEROVÁ
Kopřivnice (jfk) – Už více než osm měsíců má Petra Klosová jiné priority než bazén. Špičková plavkyně, která většinu své kariéry hájila barvy SK Kopřivnice (dříve KVS Kopřivnice), dala vrcholovému sportu vale v polovině května loňského roku. Ještě v zimě to přitom s její formou vypadalo velice slibně. Na ME v krátkém bazénu, které hostil v prosinci 2011 polský Štětín, se dvakrát představila v semifinále a zároveň se jí ve třech disciplínách podařilo vylepšit osobní rekord. Navíc byla členkou štafety ČR na 4 x 50 m VZ, jež si vybojovala postup do finále a skončila celkově desátá.
Na jaře 2012 se ale trápila se stále se vracejícími zdravotními problémy. „Měla jsem zánět nosních dutin, ale sotva jsem se vyléčila a začalo to v bazéně vypadat dobře, tak jsem onemocněla znovu. A tak pořád dokola. Bylo to hrozně demotivující. Měla jsem všeho opravdu plné zuby,“ vrací se dnes k událostem, které vedly k ukončení sportovní kariéry. Místo účinkování na olympiádě v Londýně, která by po Aténách a Pekingu byla její třetí, se tak s vrcholovým plaváním rozloučila už závodem Orca Cup v Bratislavě. „Plánovala jsem, že ten rok skončím. Původně to mělo být až po Londýně, nakonec to ale dopadlo takto,“ upřesňuje.
Po střední škole dlouho studovala a trénovala v USA, po návratu si pak hledala práci blízkou jejímu oboru, ale zároveň takovou, kde by mohla pracovat na poloviční úvazek a stíhat tak tréninkové dávky. Takové místo našla v kopřivnickém středisku následné lůžkové péče, kde pracovala i poté, co s vrcholovým plaváním skončila.
Koncem loňského roku ale přišla změna. Přihlásila se do konkurzu na místo v jednom z kopřivnických fitnesscenter a získala jej. „Je to práce s lidmi, která Vás nabíjí. Navíc tu můžu uplatnit a předat dál své znalosti z vrcholového sportu, takže mě to zatím opravdu hodně baví,“ vypráví Petra a dodává, že si brzy bude dělat instruktorskou licenci.
Jak to má se sportováním? „Abych pravdu řekla, tak plavání mi zatím vůbec nechybí. V bazénu jsem od té doby, co jsem skončila, byla snad dvakrát třikrát. Asi toho opravdu bylo moc. Na druhou stranu, když už jsem byla ve vodě a po pár tempech se do toho dostala, tak to bylo fajn. Jinak si ale cvičím jen pro dobrý pocit,“ říká šestadvacetiletá blondýnka. V televizi ovšem plavání sleduje. „To je jasné, to mě pořád bere a trochu mě zároveň mrzí, že jsem už nezažila právě tuhle éru vzestupu, kdy se nám daří a sbíráme na vrcholných akcích medaile,“ objasňuje.
Po fyzicky a časově náročném období by logicky měla mít více času. „Někdy mi to tak ani nepřipadá, ale je fakt, že si občas jen tak poslouchám hudbu, čtu si, něco upeču nebo uvařím, prostě lenoším a užívám si to,“ přiznává. Nad otázkou, zda připouští, že by se k závodnímu plavání vrátila, povytáhne obočí. „Teď o tom určitě neuvažuji.“
