V listopadu předal místostarosta David Monsport Boženě Klimecké poděkování za její dlouholetou záslužnou činnost ve vedení pionýrské organizace.
FOTO: DANA HOĎÁKOVÁ
Kopřivnice (hod) – Pionýrská organizace v Kopřivnici slaví v letošním roce 50. výročí své existence. Její dlouholetou vedoucí je Božena Klimecká. V listopadu ji a jejího syna Miroslava, který jí s činností organizace pomáhá, přivítal na radnici starosta města Adam Hanus s místostarostou Davidem Monsportem, kteří jim předali poděkování za činnost s mládeží, organizování volnočasových aktivit a akcí pro veřejnost.
Pionýr byl před rokem 1989 na každé základní škole, proto měl velký počet členů. V té době už působila na škole dr. Milady Horákové jako skupinová vedoucí Jana Hanzelková, po které vedla skupinu Božena Klimecká od roku 1991. Po sametové revoluci mnozí odcházeli do jiných organizací, které vznikaly či obnovovaly svou činnost. „Je fakt, že mi odešlo z oddílu asi dvacet dětí jinam a během tří měsíců se všichni vrátili zpátky s tím, že je to u nás lepší. Záleží na tom, jaká tam měli pravidla, u nás byla volnější. Děti se proto vracely zpátky do oddílů a v činnosti jsme pokračovali dál. V naší skupině zůstalo 7 oddílů, navíc skončila placená funkce skupinové vedoucí, a tak se začalo pracovat na bázi dobrovolnictví, protože jsme nechtěli děti opustit,“ vzpomíná na začátky Božena Klimecká.
Před revolucí působily pod hlavičkou Pionýru různé turistické oddíly, vše záleželo na jednotlivých vedoucích. „Nebýt pana Bělohlávka, tak by pionýrská organizace, skauti a dalších 36 dětských organizací byly po revoluci zrušeny. Lobboval za všechny dětské organizace,“ poznamenala Božena Klimecká.
Po revoluci měl Pionýr zázemí na škole dr. Horákové až do roku 1996, kdy na škole potřebovali třídy pro své žáky. „My jsme dostali prostor ve volném rodinném domku na ulici Záhumenní. Tam jsme se namakali strašně moc, protože dům byl zanedbaný a všechno bylo dost staré. Tam jsme byli do roku 2003, než tam praskla voda a všechno bylo zničeno. Už to nikdo nechtěl opravovat, takže nám město dalo prostory po bývalé lékárně na ulici Francouzské. Což bylo pro nás výhodnější, protože na konec ulice Záhumenní jsme šli s dětmi dlouho a někdo musel jít téměř o hodinu dřív, aby tam zatopil v kamnech. Na Záhumenní jsme ale měli i vlastní zahradu, kterou jsme mohli využívat,“ okomentoval stěhování Miroslav Klimecký.
Prostory na Francouzské musela organizace opustit v roce 2016, protože si stěžovali sousedé. „Byla tam i paní Rysová dvakrát předtím a neslyšela nic. Prakticky to bylo během táborů, kdy my tam vůbec nejsme. Bezdomovci tam spali na balkoně. Město proto instalovalo mříže. Nájemníci z vrchních pater vyhazovali nejen nedopalky cigaret, ale i jiné věci. My jsme ten nepořádek před schůzkami uklízeli. Když přišel místostarosta Pospěch na kontrolu a viděl to, tak bylo rozhodnuto o stěhování,“ zavzpomínala Božena Klimecká. Pionýrům pomohla náhoda a od té doby mají klubovnu na ulici Sokolovské.
„Když srovnám všechny čtyři klubovny, tak tahle čtvrtá je naprosto vyhovující, skvělá a reprezentativní. Akorát ty schody, to je jediné, protože máme hodně věcí na tábor, tak se akorát víc nachodíme, ale to je v pohodě. To je malá daň za to, jak je ta klubovna skvělá. Na Sokolovské máme k dispozici celý byt a navíc nám město pronajalo půdu, kde máme věci na tábor, takže máme víc kluboven pro naši činnost,“ pochvaluje si současný stav Miroslav Klimecký.
Činnost pionýrské organizace je velmi různorodá. Sami pionýři ji dělí na akce pro členy a pro širokou veřejnost. „Máme otevřené oddíly, nemusí nastoupit v září, ale klidně v listopadu nebo někdy jindy. Máme kluby, do kterých si členové mohou pozvat rodiče, kamarády, ale i další nemusí být členy Pionýra a mohou přijít sami,“ uvedl Miroslav Klimecký a dodal, že z akcí pro širokou veřejnost každoročně připravují na jaře Pohádkový les, na podzim Bubu stezku a Sedmikvítek.
V současné době má Pionýr v Kopřivnici cca 140 členů. „Máme čtyři funkční oddíly. Hodně nám narostla členská základna tím, že na tábor Olbramkostel nejezdí jen děti z Kopřivnice, ale i z jiných míst z republiky. Líbí se jim retrostyl a program, tak pak chtějí pokračovat dále. Když jsme před měsícem pořádali Bubu stezku, jedna třetina pořadatelů byla z Kopřivnice a zbytek byli lidé až z Chomutova, z Prahy. Jsme rádi, že jim stojíme za to, že přijedou přes celou republiku, aby nám pomohli,“ pochvaluje si členskou základnu Miroslav Klimecký.
Bývalí členové a sympatizanti se opět zapojují do činnosti Pionýra spolu se svými dětmi. „Vědí, jak to u nás chodí. Členem Pionýra mohou být děti od šesti let, od patnácti už můžou víceméně zasahovat do chodu skupiny, ale hlasovat do vedení a mandáty, to mohou až od osmnácti let. My jsme podřízeni kraji a celostátnímu vedení v Praze,“ upřesnila Božena Klimecká.
Táborovou základnu na Olbramkostelu využívají pionýři od osmdesátých let. Když začínali, proběhly o prázdninách čtyři turnusy, kolem roku 2005 byly dva. „Ale pořád jsme financovali. No, a pak jsme založili nové tábory. V posledních letech je pět táborů. Příští rok jich plánujeme osm. Zimní, letní na Olbramu a ještě podzimní. To vše přináší ale velké papírování, na které jsme jen my dva. Chtěli bychom některé věci realizovat elektronicky přes web, aby nám to ulehčilo práci, ale je to běh na dlouhou trať, protože nemáme takové finanční prostředky, abychom si zaplatili web za 100 tisíc,“ posteskl si Miroslav Klimecký.
Táborovou základnu tvoří zděná budova. „Na základnu přijdou lidé od instruktorů výš týden před začátkem a staví 40 stanů a připravují vše, aby to bylo hotovo, než přijedou děti. Poslední dva roky tím, že jak máme tolik táborů, už tam nestíháme mít volný týden na bourání a úklid. Využíváme toho, že poslední tábor, který je pro 15+ starší, tak v rámci programu balíme tábor. Učíme je, jak opatrně sundat celou celtu, aby se neroztrhla, neboť jedna celta stojí osm tisíc korun. Na základnu bychom jezdili častěji, ale je tam fakt zima, nedá se to vytopit a je to 250 km. Každopádně tam musíme vždycky jet v květnu na akci ‘studna’, abychom vyčistili studnu, aby byla pitná voda na následující tábor. Při té příležitosti děláme opravy, které se dají zvládnout, jinak nemáme moc šancí opravovat věci, protože všechno musí jít ven z budovy. V letošním roce jsme provedli renovaci světel skoro za 100 tisíc. Vyměnili jsme je za ledkové. To jsme mohli provést, když jsme vynechali jeden turnus. Snažíme se modernizovat, ale postupně, z toho, co se nám podaří našetřit. Přitom v naší organizaci vedoucí na táborech nejsou placeni. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří za 50 let činnosti přispěli, aby naše skupina fungovala,“ dodala Božena Klimecká.
