Petr Bende

K o p ř i v n i c e - „Vítáme vás u nás v obýváku.“ Tak těmito slovy zahajoval před týdnem svůj koncert v Kopřivnici Petr Bende. Na stříbrného zpěváka známého z druhé řady Česko hledá SuperStar si koupilo lístek jen něco málo přes třicet lidí, a tak pořadatelé přesunuli vystoupení z původně plánovaného velkého sálu do výrazně komornějšího prostředí hudebního salonku. „Mně tyhle věci vůbec nevadí. V klubovém prostředí hrajeme minimálně stejně rádi jako velké koncerty,“ tvrdí i za kapelu Petr Bende, který Kopřivnickým novinám ještě před koncertem poskytl krátký rozhovor.



Co je pro vás dneska muzika, ještě stále zábava, nebo už ji vnímáte třeba jako zaměstnání?



Já myslím, že muzika se nedá dělat jako zaměstnání. To je z ní potom cítit. U mě je to spíš radost z toho, že jsme se s kapelou dostali do stavu, kdy můžeme víc hrát a naše písničky se nám po mnoha letech daří dostat víc k lidem. Takže pořád je to zábava. A patří k tomu i objevování nových míst, jakým je pro mě třeba i Kopřivnice.



Co ve vaší kariéře znamená SuperStar, je to pozitivní zkušenost nebo něco, na co naopak dneska už vzpomínáte spíš nerad?



Z velké části to byla pomoc, zkušenost a vůbec vyzkoušení sama sebe. Otestoval jsem si, čeho jsem schopný a kam až budu ochoten zajít, abych si přitom udržel svůj ksicht a nepouštěl se do věcí, které by mi pak mohly podrazit nohy. Soutěž nám pomohla v tom, že teď můžeme víc koncertovat, ale na druhou stranu ta nálepka, která díky SuperStar vznikla u mé osoby, ovlivnila spoustu klubů, kam jsme do té doby normálně jezdili, a teď jim to nevoní. Trochu mě to mrzí, dělám pořád stejnou muziku, jen proběhla nějaká medializace. To je taková česká malost. Ve světě to u lidí, kteří projdou podobnými soutěžemi, vypadá úplně jinak. Ale jinak to myslím mělo samá pozitiva.



Těsně po dokončení soutěže jste jako jeden z jejích největších objevů byl jistě výhodným prodejním artiklem, zaznamenal jste nějaké produkční tlaky na to, jak má vypadat vaše muzika?



Různých tlaků bylo pochopitelně hodně. Ale myslím, že je úplně jedno, jestli je to hudební nebo třeba truhlářská branže, vždycky, když člověk něco vymyslí a dělá to dobře, tak nějaký tlak přijde. Já si ale stěžovat nemůžu, mé vydavatelství za mnou stálo a vycházelo mi vstříc. Já jsem jim v podstatě nabídl písničky, které jsem měl, a oni mi poskytli podmínky pro natočení desky, ale do toho, jak by měla vypadat po hudební stránce, nijak nezasahovali.



Je dneska vaše pozice na hudební scéně hodně jiná než byla těsně poté, co jste opustil soutěž?



Pochopitelně se věci mění. V televizi sice už nejsem každý týden, ale stala se spousta skvělých věcí. Vydali jsme dvě autorské desky, objeli jsme asi 300 koncertů. Potkávání lidí s naší muzikou je asi to nejpříjemnější. Už nejsem ’přezpívánek’ převzatých věcí, ale stojím si za svým, natáčíme klipy a hudbu mám daleko víc ve svých rukou. Lidi to přijali. Někteří fanoušci samozřejmě odpadli, protože ode mne chtěli to, co viděli v televizi, ale mně to tak vyhovuje. Fanoušků nemusí být tisíce, mně stačí desítky.



David Macháček