Tím základním je, že slameři prezentují pouze vlastní texty a nesmí používat žádné rekvizity, v ostatním už mají velkou volnost, a tak berou do hry kromě textů i slovní a divadelní improvizaci, mimiku, pohyb, konfrontují a zapojují publikum, které je jediným porotcem jejich produkce. Publikum se nechává uhranout, rozesmát, rozplakat, dojmout – stejně tak ale může při sebemenším náznaku chyby a tuctovitosti soutěžícího nemilosrdně vypískat. Toto specifické umění se začalo provozovat v polovině 80. let v USA a od té doby se rozšířilo po celém světě. Slam poetry není autorským čtením ani soutěží v recitaci. Performeři jsou mistry slova, kteří se zaměřují nejen na to, co sdělují, ale i na to, jak to dělají.

U mikrofonu v malém sále kulturního domu se po devatenácté hodině vystřídají Anatol Svahilec, Daniel Kunz, Krákor, Šimon Felenda a Kvido Lotrek.

Anatol Svahilec se před devíti lety stal mistrem ČR ve slam poetry a je autorem slamových sborníků Emu mele maso, Přece se to nevyhodí a Motorové sáně. Daniel Kunz je zástupcem olomoucké školy slam poetry, několikanásobný finalista mistrovství. Za uměleckým jménem Krákor se skrývá slamerka a básnířka z Přerova, studentka psychologie a anglistiky Mira Schejbalová. Také Šimon Felenda je finalistou mistrovství ČR ve slamu, mistr Duo slamu z roku 2019, ale i rapper a novinář.