K o p ř i v n i c e (dam) – Citlivé informace výrazně osobního charakteru vyžadují někteří zaměstnavatelé od uchazečů o volná pracovní místa. Získávat při výběru zaměstnanců údaje o jejich národnosti, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženském vyznání, filozofickém přesvědčení či sexuální orientaci přitom zaměstnavatelům až na výjimky zapovídá zákon.
Jednou z firem, která uchazečům o místo rozesílá kontroverzní dotazníky, je i kopřivnická společnost Auto-Engineering. Osobní dotazník, který podle oslovených personalistů vychází z formulářů používaných ještě za socialismu, obsahuje řadu nepřípustných kolonek. Kromě národnosti, rodného čísla nebo čísla cestovního pasu je potenciální zaměstnanec dotazován například na datum sňatku či rozvodu, rodinné příslušníky, a to včetně rodičů, rodinný stav či členství ve společenských organizacích. Spíše kuriózní je pak fakt, že je dotazován mimo jiné i na osobní zásluhy a řády a vyznamenání, která získal. Jednatelka Auto-Engineeringu Eva Ševčíková však na dotazníku své firmy nevidí nic špatného. „Je to náš vnitřní dokument. Údaje, které získává, firma z nějakého důvodu potřebuje a nakládá s nimi podle zákona, takže to není nic proti ničemu,“ uvedla Eva Ševčíková.
Úřad pro ochranu osobních údajů je však jiného názoru. „Rozsah údajů obsažených v dotazníku neodpovídá účelu, pro nějž jsou požadovány.
Obecně lze pouze říci, že požadovat sdělení rodného čísla, informace o národnosti a o rodinných příslušnících jsou údaje při přijímacím řízení irelevantní, pokud zaměstnavatel nechce uplatňovat diskriminační přístup. Uchazeč o zaměstnání se navíc ocitá v postavení, kdy jen těžko odmítne poskytnout údaje, které jsou po něm požadovány. Avšak údaje, které jsou získány se souhlasem občana, jsou údaje získané oprávněně,“ tvrdí mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková. Podle jejích slov zaměstnavatel tedy může získávat i některé citlivé informace, pokud dotazovaný s jejich poskytnutím souhlasí.
„Každý, kdo takový dotazník vyplňuje, by ale rozhodně měl být zřetelně upozorněn, které údaje jsou nepovinné, a jejich neposkytnutí nesmí být důvodem k tomu, aby uchazeč o zaměstnání nebyl přijat,“ tvrdí Štěpánková. V historii úřadu už prý je několik případů, kdy neúspěšní uchazeči o zaměstnaní vyhráli občanskoprávní spory. Auto-Engineering se ústy své jednatelky brání: „Každý uchazeč je dopředu upozorňován na to, že není povinen odpovídat na veškeré dotazy.“ Její slova ovšem zpochybňuje Iveta Bílková, které Auto-Engineering nabízel místo asistentky ředitele. „V e-mailu jsem byla pouze požádána, abych dotazníky vyplnila v českém a anglickém jazyce a poslala zpět firmě,“ řekla Bílková. Ani e-mail, ani samotné formuláře dotazníků přitom neobsahovaly upozornění na to, že některé údaje není nutné vyplňovat.
Odborníci a někteří personalisté uchazečům o zaměstnání radí, aby údaje, které jsou podle nich nadbytečné, potenciálním zaměstnavatelům neposkytovali. Zaměstnavatelé, kteří takové údaje vyžadují, se pak vystavují nebezpečí správního řízení ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů a pokutě v maximální výši až deset milionů korun.
